Ne, nejsem normální člověk. :-D Screeningový test mi naměřil hraniční hodnotu poruchy autistického spektra, čemuž odpovídá celý můj život. Když mi bylo 2,5 roku, tak jsem v hudební oblasti dokázal to, co většina průměrných lidí nedokáže nikdy. Co konkrétně, to vám řeknu případně osobně. Číst jsem se naučil sám, a když mi byly 4 roky, četl jsem plynule knihy i noty. V dospělosti jsem si musel natrénovat schopnost otevřeně komunikovat a nebýt příliš mnoho introvertní.

Jsem profesionální houslista, ale na amatérské úrovni se věnuji i klávesovým nástrojům, svým třem kytarám, pětistrunné baskytaře a jiným lehčím nástrojům. Nikde veřejně se nechlubím svými konkrétními hudebními úspěchy od dětství dodnes, protože moje víra mi nedovoluje budovat si kult osobnosti. Navíc pořád zde existují ještě lepší sólisté, které téměř nikdo mimo náš hudební obor nezná. A kromě nich ti, kdo jsou i mediálně známí. Já se ve středním věku přestal sólově šponovat a jsem nejčastěji už jenom u prvních pultů. Ověřil jsem si životní praxí, že všechna světská sláva je jen polní tráva. Celý život mě živí koncertování po světě a natáčení zpravidla na nejvyšší kulturní úrovni. Ale do šoubyznysu téměř nezabrousím. To musím zmínit jen kvůli divným lidem. Tací se podívají na tyto moje webovky, pošlou mi samé hrubé nadávky a snaží se dokázat, že vůbec neexistuji a jsem celý vymyšlený. Ovšem na konci kariéry plánuji sepsat offline na papír své dosažené hudební mety aspoň pro své potomky. Všiml jsem si se vší pokorou, že některé dosažené mety nejsou ani mezi profíky tolik časté. Já nikdy ambice neměl, jen rodiče mě do hudby nutili, takže na člověka bez ambic a s nulovým sebevědomím zajímavé. A níže je to ostatní:

Hudba je nejen mým povoláním, ale i mým koníčkem. Jako koníček jsem byl primášem ve dvou folklórních souborech. V basu jsem jako koníček zpíval takové ty Rybovky a podobně, někdy jsem jako koníček i aranžoval, drobně skládal a dirigoval. Občas jsem zapisoval hudební nahrávky do not podle svého absolutního sluchu. Prokazatelně jsem největší sportovní analfabet v ČR. Během pandemie, kdy jsem poprvé nemohl vůbec hrát, jsem si našel skvělé druhé zaměstnání úplně mimo kulturu. Opravdu jsem se snažil, abych nemusel vstoupit do školství, kam mě také lákali. Moje druhá práce je výrazně výhodnější, než třeba hrát v oblastním orchestru, anebo působit kdekoliv ve školství. Ale než jsem druhou práci získal, moje první tři měsíce praxe spočívaly v tom, že jsem v Praze na Andělu, v OC Nový Smíchov, dělal vyhazovače a pacifikoval jsem tu nejhorší svoloč. To byla vojna. Několikrát jsem si zkusil zachránit někomu zdraví a život, ale jinak nic složitého. Cizí jazyky jsem se učil čtyři, ale v podstatě neumím žádný. Fyzika, matika a technika byly vždy mými školními láskami. Věnoval jsem se kutilství v oblasti slaboproudé elektroniky a vynalézal jsem různé zlepšováky. Jako amatérský genealog spolupracuji s profesionály na vytváření mého kompletního rodokmenu. Onehdy jsem pro Městskou knihovnu v Praze odborně zdigitalizoval 197 vzácných LP desek. Mezi mé další koníčky patří Linux, výpočetní technika a audio technika. Rád se zabývám hudbou ve vysokém rozlišení. Například svým kamarádům můžu natáčet koncerty vážné hudby vlastní špičkovou technikou. Doma si libuji v high-endových audio soupravách. Rovněž jako motorkář jsem osm let cestoval po šesti evropských státech a fotil svým Nikonem přírodní krásy. S Nikonem pěstuji i pěší turistiku. Mám stovky cestopisů a nepočítaně fotek a zážitků. Fotit jsem se kdysi naučil na plně manuálním, analogovém přístroji bez jakékoliv elektroniky, takže dnes mohu své kamarády skromně vyučovat teorii fotografie. Občas jsem opravil či doplnil nějaké heslo na wikipedii. Můj koníček byl i filmový komparz, kdy jsem si v jedné Marvelovce zahrál na place přímo se třemi Avengery, anebo jsem se ukázal v naprosto béčkových českých seriálech. Také jsem autorem mnoha vtipů a  recesí. Z různých druhů humoru ovládám nejhbitěji ten Cimrmanův. Humor je pro mě jeden z několika pancířů, sloužících k mému přežití. V mládí jsem byl mezi svými jako ten největší recesista.

Zdlouhavě zpracovávám pohnuté osudy mých rodinných předků během 20. století. Je to moje soukromá Paměť národa. Máme jich hodně od první světové války, přes ruské zajetí na Sibiři, založení Interhelpa, Stalinův gulag, nacismus, totální nasazení, vyvlastnění majetku a podobně. Rovněž se starám o odkaz těchto předků vytvářením a udržováním jejich pietních míst, kde by se jinak na ně zcela zapomnělo. Občas se připojím k nějaké přednášce o Interhelpu, či gulazích ve spolupráci s předními znalci. V neposlední řadě jsem evangelikální věřící, v jednom křesťanském sboru v Praze jsem byl laický kazatel a věnoval jsem se hlavně hudbě. Stal se ze mě takový malý překladatel Nového zákona a odborně jsem pracoval na notách pro křesťanskou muziku. Nadále soukromě vyučuji všelijaké zajímavosti z originálních rukopisů Starého a Nového zákona a také zajímavé dobové reálie. Vím, že ne každá kapitola mých webových stránek je pro úplně každého člověka. Každého osloví něco jiného a místy se jedná o velmi těžké čtení. Jenže nakonec všechno končí pozitivně.