SVĚDECTVÍ

Petr Pavlíček

2006

Vážený čtenáři,

dovoluji si vám darovat tento spis, svědectví o mém minulém a současném životě a o velké
proměně, která nastala po mém obrácení k Pánu Ježíši Kristu, mému Spasiteli a Bohu, kterého
vyznávám. Jedná se o popis toho zásadního, co se odehrálo a odehrává v mém životě a co
nejcennějšího jsem kdy poznal. Proto jsem přesvědčen, že tato má autobiografie stojí za vaší
pozornost. V textu najdete také čísla v hranatých závorkách odkazující k citátům na konci mé
knížky. Věřím, že poslouží k lepšímu pochopení celého spisu, ale teď již slíbené svědectví
mého života:

Narodil jsem se do rodiny, která neznala Syna Božího, Mesiáše světa, ale moji prarodiče byli
římští katolíci a z počátku měli zájem mne vychovávat v duchu katolicismu. To činili od mého
narození do doby, než hlavní vliv v duchovní výchově převzali moji rodiče. Do té doby mne
prarodiče stihli pokřtít jako malé miminko, v útlém dětství se mnou několikrát navštěvovali
pobožnosti v kostele a vedli mne k nejrůznějším prvkům tzv. lidové zbožnosti, kterou jsem
stejně vnímal jako jakousi pohádkovou-magickou hru pro děti, brzy pod vlivem rodičů jsem ji
opustil a nadále jsem si ji zlehčoval.

Zhruba v mých pěti letech mě můj otec oprostil od břemena všech náboženských pověr a
dogmat, však nedovedl mi nabídnout nic lepšího než materialismus, tuto víru ve věčnost
hmoty a Boží neexistenci. V té době jsem se začal učit hrát na housle a počal jsem vážně
uvažovat o otázkách, které si pokládá snad každý člověk: Odkud kráčím? Kdo jsem? Kam jdu?
Jaký je hlubší smysl veškerého mého pozemského činění? Asi v sedmi letech během domácího
houslového cvičení jsem zneklidněn odložil housle a začal se otce ptát na tyto otázky, které mě
stále silněji zaměstnávaly. Táta se snažil dávat uspokojivé odpovědi, ale poznal jsem, že má v
srdci rovněž mnoho nezodpovězených otázek jako já. Jeho odpovědi se týkaly spíše dočasného
nynějšího života, ale já v otázkách mířil dál. Ptal jsem se, co ze mne zbude po mé smrti? Co
bude i s mými kostmi, co bude s prachem, ve který se nakonec promění? Když jsem si
uvědomil tu nicotu, do které směřuji i se vším svým pachtěním, zvolal jsem:"Proč se zde s
houslemi tak namáhám, když nakonec ze mne nezbudou ani kosti?", rozplakal jsem se, složil
ruce, táta na mne mohl jen smutně hledět, byl v koncích, nemohl mi dát odpověď.

Následující tři roky jsem žil v tomto nešťastném duchovním vakuu, materiál na jeho vyplnění
se ani nenabízel, za své vzal i hlubší smysl lidské lásky, morálky, odpovědnosti a cíle práce, to
vše se projevilo ve způsobech mého chování vůči lidem, zvířatům či přístupu k nejrůznějším
věcem okolo mne. O pokoji v srdci a naplněném životě nemohla být ani řeč, tím méně jsem
znal odpovědi na své dřívější otázky smyslu a směru existence. Rovněž jsem se nemohl
spokojit s životním krédem svých vrstevníků a současníků v okolí, poněvadž jejich
materialistické odpovědi na životní otázky samy o sobě plodily otázky další, problém neřešily,
pouze ho odsouvaly dál. Žel, někteří se se svými životními postoji spokojili bez dalšího
kritického přezkoumání, čímž došlo k mému filosofickému nesjednocení se s nimi a k
myšlenkové i společenské izolaci od svých vrstevníků.

Moje matka byla po duchovní stránce jiného charakteru a v mých deseti letech jsem k ní
duchovně přilnul v touze o osvobození se z dosavadní beznaděje života. Moje matka se
zúčastňovala cvičení jógy se skupinou shromažďující se v našem městečku. Začala mě brát
sebou a já počal do sebe vstřebávat nejen péči o vlastní tělo, ale i myšlení východních filosofií,
které s jógou nedělitelně souvisí. Přisoudil jsem transcendentní rozměr své existenci a mému
životnímu běhu jsem přidělil jistý význam. Byly mi předloženy subjektivní názory ohledně
mého původu a cíle a to mi stačilo, abych získal aspoň nějaký materiál na vyplnění svého
duchovního vakua. Vše se zdálo jednoduché, mohl jsem v duchovní oblasti volit jakoukoliv
cestu vyhovující mé nátuře a otevřel jsem se novým světům, které byly vyšší a silnější než já.
Pustil jsem se do praktického studia východních náboženství pod vedením těch nejznámějších
českých i zahraničních učitelů např. manželé Tomášovi, T. L. Rampa aj. Začal jsem uvažovat a
rozhodovat se podle zákonů minulých i budoucích životů, čili reinkarnace a karmy. Svá
rozhodnutí ohledně každodenních věcí či dlouhodobějších životních plánů jsem svěřoval
siderickému kyvadélku, knize s výklady snů či speciálním horoskopům. Snažil jsem se
komunikovat s mimozemšťany a duchy svých zemřelých předků, aktivně jsem se zabýval
psychokinezí, vizualizací, jasnovidectvím a magií, jezdil jsem do Prahy na setkání ufologů a
nejuznávanějších jogínů, jezdil jsem i na jejich prázdninové pobyty. Denně jsem praktikoval
transcendentální meditaci, poslouchal ezoterickou hudbu, i když k dostatečné astrální
vizualizaci mi byl občas dobrý Vangelis či Enya. Cvičil jsem např. omlazovací tibetská
cvičení, stravoval jsem se podle ezoterických teorií proudění energie, přestavěl jsem nábytek
ve svém pokoji podle geopatogenních zón, moji rodiče vložili nemalé finanční prostředky do
různé ezoterické a pavědecké literatury počínaje tibetskými spisy přes materiály New Age
konče Dänikenem. Často jsem se svěřoval do péče vyhlášených lidových léčitelů, s upřímnou
bázní jsem je na slovo poslouchal i v nejosobnějších oblastech svého života a v tom všem jsem
spatřoval jedinou vlastní moudrost, pomoc, cestu, pravdu a životní chléb. Byl jsem skálopevně
přesvědčen o tom, jak mi tyto věci prospívají, jak jimi vládnu, ony mi slouží k prospěchu a
mám v nich vše dobré zaručeno. Pravdou však byl přesný opak, který jsem ale nebyl schopen
jakkoliv vnímat a uvědomit si jej. I kdybych toho byl schopen, stejně bych neměl sám od sebe
sílu přemoci tyto okovy a vymanit se bez následků z vězení okultismu.

O sobě jsem byl přesvědčen, že jsem superduchovní. Lidem chodícím do kostelů či
příslušníkům jiných náboženství jsem přiznával poměrnou pravdivost jejich duchovních cest,
ale sám jsem je považoval za překonané. Vždyť já jsem přece meditoval, věštil, měl kontakty s
duchy a rozhodně bych nevěřil na takové pověry, jako je třeba peklo či jedna Pravda a cesta ke
spasení. Zlehčoval jsem si tradiční křesťanství v čele se všemi církevními organizacemi. Jako
záminku jsem používal i mnohé z toho, co se prokazatelně netýkalo učení i praxe křesťanů
žijících v 1. století. Domníval jsem se, že historický Ježíš Kristus učil o okultismu, reinkarnaci,
zdravém životním stylu apod. totéž, čemu jsem věřil já, a že až křesťanstvo v pozdějších
stoletích zfalšovalo biblický text a vypustilo z něj tyto pasáže. Byl jsem přesvědčen, že jsem
duchovně sjednocen s učením historického Ježíše Krista a proto pro mne byly relevantnější
různé spisy východních náboženství, či New Age, než Bible. Veřejně jsem vyznával, že učení,
jemuž věřím, jednoho dne ovládne celou Zemi a tehdy nastane vytoužená éra Vodnáře, Zlatý
věk jakéhosi ráje na Zemi, kdy bude celý svět sjednocen ekonomicky, politicky i duchovně
skrze univerzální náboženství, které bude směsicí všech původních náboženství. Jak hodně
jsem býval v tomto přesvědčení posilován, když nějaký vysoký církevnický hodnostář v rámci
mezináboženského dialogu vyřkl sbližovací gesto k nám, vyznavačům východních filosofií!
Považoval jsem se za duchovnějšího při vědomí, že já už jsem na cestě dál a církve tuto
duchovní obrodu teprve objevují. Přál jsem si, abych se dožil dne, kdy oficiální světové církve
toto učení přijmou za své. Věřil jsem, že Ježíš Kristus je mimozemšťan, který přiletí na Zemi v
UFO korábu právě v čase, kdy bude toto sjednocení světa dokonáno, a že tehdy nastolí svou
vládu na Zemi, onen vysněný Zlatý věk ve znamení Vodnáře. Ach, kdybych býval jen tušil, jak
jsem byl obelhán a o jakých hrůzných věcech jsem dychtivě snil! Později vám ukáži, jak i v
tomto případě byla Pravda roztroušená do střípků a obalená cizím učením, což dohromady
vytvořilo zcela lživou směs směřující úplně mimo Pravdu. Nepochyboval jsem o pravdivosti
těchto okultistických proroctví, ale nebylo mi dáno poznat na jaké straně tábora ve skutečnosti
3stojím, čí dílo bude nábožensko-politicko ekonomické sjednocení světa a kdo bude jeho
vládcem. Bible učí explicitně fakta o poměrech v budoucnosti, ale já jsem Bibli nemohl
přijímat za absolutní zdroj z výše uvedených důvodů.

To jsem již studoval pražskou konzervatoř v oboru housle a jako všichni moji vrstevníci jsem
dospíval z dítěte v dospělého muže. Něco mi ale toto dospívání kazilo a já po stránce duševní a
inteligenční přestával prospívat. Rozum a logické rozhodování u mne přestávaly hrát roli
v mém chování, jelikož podle východních filosofií jsem považoval rozum a logiku za překážku
v pravém poznání absolutna. Vědomí existence bezpočtu vesmírných sil a bytostí, jimž jsem
vydán na milost a nemilost a nad nimiž nemám moc, mne přivádělo k permanentní úzkosti,
nejistotě, silnému svíravému stihomamu a pověrčivému fatalismu. Rozvinula se u mne víra ve
vlastní víru, čili domněnka, že můj život se bude ubírat tím směrem, který si sám vybuduji ve
svých myšlenkových vizualizacích. Realita byla ale opačná oproti všem mým vizualizacím,
což mne naplňovalo o to větší panikou z budoucnosti. Odmítal jsem se ve škole učit různé
teoretické předměty, poněvadž jsem je nepovažoval za duchovně užitečné, ani za důležité pro
své příští převtělení, čímž se počal rapidně zhoršovat můj školní prospěch. Spojoval jsem se s
různými okultními silami, abych převzal jejich moudrost a vyhnul se tak učení do školy i
cvičení na housle, ale celý pád se nedal zabrzdit žádným okultním prostředkem, který jsem
znal. Postupně jsem klesal na úroveň nesvéprávné a silně labilní trosky neschopné ani
samostatně spravovat svůj život v pražském internátě zcela oddělený od domácího prostředí
venkova. Změny byly znát i na mém těle. Pod vlivem indických učitelů jsem si nechal narůst
dlouhé vlasy, které mi vlivem stresu začaly vypadávat. Jako člověk jsem byl stále více
paranoický, uzavřenější, plachý a depresivnější. V mém hlavním oboru u houslí byla situace o
to tristnější, že se u mne rozvinula palčivá tréma znemožňující mi jakoukoliv veřejnou činnost.
Paralyzován jsem byl v houslích hned dvakrát, jednak neschopností veřejného výstupu, jednak
také neschopností systematicky cvičit a zlepšovat svou interpretační úroveň. Houslovou hru
jsem nevnímal po té fyzikálně akustické stránce, kdy samotná tvorba tónu je výsledkem
logických fyzikálních zákonů ve spojení s přesně propočítanými pohyby obou rukou. Cvičení
na housle bylo pro mne ezoterickou magií, při které hrály rozhodující role okultní síly.
Namísto systematické houslové práce jsem se spojoval s různými bytostmi v astrálu, o kterých
jsem byl přesvědčen, že bez jejich řízení a ovládání nic nezahraji. Následkem tohoto přístupu
k věci jsem brzy přišel k drsnému poznání, že se ze mne stal profesionálně nepoužitelný
člověk. V hlavě se mi ve stále častějších intervalech honily myšlenky na sebevraždu,
potřeboval jsem se vyhnout zodpovědnosti za budoucí zkažený život, kdy jako dospělý člověk
po škole nebudu nic pořádného umět. Nechtěl jsem nést dlouhodobé následky, marně jsem
zápasil s časem, byl jsem již ve čtvrtém ročníku před maturitou.

V ten čas moje profesorka houslí, proslulá hudební legenda Nora Grumlíková, vážně onemocněla a nemohla mě již připravovat dále až k absolutoriu v šestém ročníku. U maturity mě nechali profesoři z milosti projít s trojkou z houslí a přeřadili mě k jiné profesorce. Díky vstřícnějšímu přístupu některých
profesorů k teoretické stránce maturity jsem prošel i skrze ni a ocitl jsem se na prahu pátého
ročníku značně nezpůsobný pokračovat dále ve studiu. Nemohl jsem si ani naladit housle v
přítomnosti svého kamaráda, abych se u toho strachy neroztřásl. Byl jsem si již plně vědom
slepé uličky mého života, ale nevěděl jsem, kudy se z ní dostat ven. Mimochodem jakékoliv
psychologické rady a rozbory mé osobnosti mi nepomáhaly, můj stav šel nezadržitelně směrem
dolů. Nová paní profesorka byla sama podrážděnější, snadno se nechávala přimět k
cholerickým výstupům, přičemž ve mně obdržela zcela neschopného studenta, o němž tvrdila,
že i v Teplicích měla všechny studenty talentovanější, a že mé houslové snažení v žádném
případě nemůže dobře dopadnout u absolutoria a tím více v samostatném profesním životě.
Následkem toho ona byla ve stresu ze mne a já měl strach z ní. Ve třídě jsme se nemohli vůbec
dopracovat jakýchkoliv výsledků.

Celou dobu mi však záleželo na tom, abych zlomil a změnil svůj životní směr a osobní stav.
Stále jsem byl přesvědčen, že řešení pro mne leží právě v okultních a východních vědách a
nemám úspěch jen proto, že je neumím správně aplikovat na svůj život. Však i kdyby mi
někdo nabízel cestu ven z okultismu, nestál bych o ní, nebyl jsem schopen uvědomit si pravou
příčinu mých komplikací. Biblickou terminologií by se dal takový stav označit za pokus
vyhnat ďábla Belzebubem. Východní filosofie mi poskytovaly mnoho a mnoho cest, o kterých
tvrdily, že všechny vedou k cíli, jakoby člověk stál pod kopcem, směřoval na vrchol a bylo
jedno, ze které strany kopce stoupá nahoru. Každý den jsem zkoušel novou a novou variantu
cesty, abych se pokud možno odrazil ode dna. Místo toho jsem se stále hlouběji propadal do
bahna zániku nezávisle na použité metodě. Byly to stovky cest samospásy a jejich varianty
možná dosáhly tisíce. Čas mi běžel, dostupné možnosti ubývaly, až jsem pojednou stál se
složenýma rukama nad životem, o jehož trpkém konci jsem již byl přesvědčen. Už jsem neměl
sil postupovat dále a zkoušet nové možnosti. Všechno selhalo, ukázalo se jako marné, byl jsem
bez naděje, bez Boha a Spasitele, na konci se silami a snahami.

Na tento okamžik čekal můj Pán a Stvořitel, kterého já jsem v té době vůbec neznal.
Doslova v hodině dvanácté mi On sám posílá svou jedinou cestu záchrany, kterou On pro
člověka připravil již před věky. Na internátě, kde jsem bydlel, kvůli něčemu ohledně školy
přicházím za spolužákem Janem Mikešem do vedlejšího pokoje. Ten sedí v kroužku několika
dalších spolužáků, má otevřenou Bibli a předčítá ostatním živá slova Boží o spáse, kterou Bůh
připravil v Pánu Ježíši Kristu. V ten moment jsem byl vrcholně zasažen. Nikdo mi nemusel
vykládat, že se mi nyní otevírá poslední cesta záchrany v životě vůbec, nepotřeboval jsem
přesvědčování ani sáhodlouhé výklady, v onen okamžik jsem si to plně uvědomil sám. Slova
mého spolužáka pro mne zůstávala v mnohém nesrozumitelná, co do obsahu, jelikož můj
duchovní zrak byl zcela slepý vlivem předcházejícího způsobu života. Jedno jsem ale věděl:
Mám jedinou možnost - chytit se tohoto záchranného kruhu, s největším skálopevným
nasazením se ho držet a být tak zachráněn. Žádné větší podrobnosti jsem neznal, byl jsem ale
vnitřně puzen k tomu, abych na skupinku přišel příště a s Honzou vedl duchovní rozhovory.
Bylo to na konci pátého ročníku studia, kdy jsem měl své 19. narozeniny, ke kterým jsem se
obdaroval koupí Bible s předsevzetím, že potřebuji tohoto biblického Boha přijmout za svého
Stvořitele, Pána a Spasitele, číst denně Jeho slovo – Bibli, extrahovat z ní maximum pravd,
myšlenek, principů a závěrů, které musím plně aplikovat na svůj osobní, duchovní i profesní
život. To byla také jediná cesta záchrany, jež se mi nabízela. Nepochyboval jsem o tom, že
Autor Písem svatých, pravý Bůh sám, začne své mocné projevy zjevovat na mém životě,
protože skrze Jeho slovo a modlitbu k Němu jsem začal mít co do činění s vlastním
Stvořitelem a Otcem, kterého jsem do té doby neměl šanci poznat ... a od toho dne se začaly
dít věci!

Na konci pátého ročníku konzervatoře má profesorka prohlásila, že mne nechce dále učit, a že
není nikdo z profesorů, kdo by mě chtěl učit dále. Spolužák Josef Zedník, jenž mi byl v
mnohém opravdu užitečným přítelem, když mne viděl uprostřed mé beznaděje, napsal za mne
žádost o přestup k jinému pedagogovi, dal mi ji k podepsání a osobně dohlédl na to, abych ji
doručil panu řediteli - sám jsem k tomu neměl už ani špetku odvahy a také by mě to
samotného nenapadlo. Na konci pátého ročníku jsem dostal pětku z hlavního oboru houslí a
v srpnu mě čekaly formální opravné zkoušky. Formální z toho důvodu, jelikož nikdo
z profesorů nechtěl převzít neperspektivního jedince. V té době jsem poznal z Písem, že Bůh
není jakousi vzdálenou, neosobní energií, ale že On je osoba a osobnost, stejně tak jako Jeho
stvoření, já sám, jsem konkrétní osoba. Člověka jako osobu může stvořit zase jen Osoba sama,
ne žádná mrtvá inteligence. Stvořitel a stvoření jsou dva subjekty, ne jeden, jak jsem doposud
věřil, podobně jako hodinář není hodinkami a automobilový konstruktér není automobilem a
nebydlí s ním v garáži. Naučil jsem se v modlitbě k Bohu přistupovat právě jako osoba
přistupuje k Osobě, ne jako mrtvý stroj k dalšímu vyššímu mrtvému stroji. Osobně jsem se Mu
svěřoval se svými myšlenkami, starostmi, problémy, načež jsem Mu za získané a osvětlené
věci, jež mi zjevil v Písmech, děkoval, podobně jak je tomu v komunikaci mezi dětmi a rodiči.
Věděl jsem, že pro Něj není nic nemožné a On, jakožto můj Stvořitel, chce pro mne jenom
to nejlepší možné vůbec, věci jež mi předtím ani na mysl nepřišly. Také mi dal poznat, že to
nejlepší od Něj může z počátku být pro mne i krušné, ale nakonec i toto skončí mnohem hojně
a požehnaně. S tímto vědomím jsem měl k Němu neochvějnou důvěru ve všech věcech, se
kterými jsem se potýkal. Nic jsem si nenechával pro sebe, ze všeho jsem činil i Jeho
záležitost, byl jsem si jist, že je-li se mnou Bůh s celým svým Písmem a mocí, nikdo a nic
proti mně nezmůže v konečném slova smyslu. Stejně tak skrze Písma mi Otec dal poznat,
že okultismus, ve kterém jsem neřešitelně vězel, musím bezpodmínečně beze zbytku odstranit
ze svého života. Ne, že by všechny tyto okultní věci neexistovaly či nefungovaly, ale protože
nebyly od Něj, byly zapovězeny např. Izraelskému národu a toto zapovězení podle Písem
stejně tak platí pro mne, i pro lid všech věků a národů. Již dříve jsem se marně pokoušel
osvobodit se z okultismu okultismem čili vyhnat ďábla Belzebubem. Tyto síly však byly
mocnější než já a nešlo to. Nyní vyháněl ďábla Ten, kdo je silnější než já a zároveň
silnější nad všechny ostatní mocnosti a síly. Vyhnal ho bez nějakých speciálních lidmi
vymyšlených obřadů Svoji všemohoucí mocí, jež přišla po Jeho milostivém rozhodnutí o mé
další budoucnosti. Měl jsem chvíli strach z ničivé odplaty těchto zlých mocností, kterým
jsem najednou utekl z dosahu, ale o to více jsem byl nucen se upevňovat v přesvědčení, že tyto
mocnosti nemohou zničit nikoho, kdo je pod Jeho plnou ochranou. O to naléhavěji jsem byl
puzen zuby nehty se držet a zachovávat vše, co mi Bůh dával poznávat skrze Svá Písma, abych
nezbloudil do dalších mylných cest. Byl jsem si jist, že nemohu obstát, pokud bych provedl jen
částečnou výměnu starého za nové, stejně tak bych nemohl obstát, činil-li bych tuto proměnu
sám z vlastní síly. Velká těžká hromada východní literatury, knih, časopisů, okultních
pomůcek putovala do odpadkového kontejneru a stejně tak tvrdě jsem postupoval proti každé
kvazi-duchovní myšlence v mé hlavě, která byla pozůstatkem těchto starých věcí a byla
v rozporu s Boží pravdou v Písmech. Písma se mi stala konkrétním měřítkem pravdy a bludu.
Zápas při vymítání starého zhoubného učení byl vysoce náročný, ale byl pro mne
realizovatelný, protože síla k provádění všech změn již nepocházela ode mne, ale od mého
Pána. Bez Něj by se v mém zjevném i vnitřním životě nic nemohlo pohnout k dobrému, pouze
k horšímu.

Například Dänikenovy teorie, kterým jsem doposud věřil, jsem prohlédl jako jedny z mnohých
univerzálních výkladů zvláštních archeologických nálezů. Jedna věc jsou holé informace z
historie a archeologické nálezy jako takové, druhá věc je výklad získaných poznatků. Däniken
používá svých teorií návštěv mimozemšťanů v prehistorii k podpoře svého pseudo-
badatelského byznysu, jež ho dobře živí. Jím shromážděné informace o zvláštnostech v historii
mohu klidně interpretovat způsobem, abych tím podpořil nějakou zcela odlišnou teorii o
vzniku života a historii planety. Léta jsem byl mimo jiné přesvědčen, že jsem reinkarnovaný
John Lennon, velice slavný hudebník, frontman skupiny Beatles. Měl jsem totiž jako dítě
slabost pro Lennonovu hudbu a on byl v mnohém můj charismatický vzor. Častokrát jsem
veřejně produkoval jeho hudbu s přístupem, jako by šlo o mou vlastní, a i svůj fyzický vzhled
jsem korigoval podle něj. Ve společnosti lidí vyznávajících nauky dálného východu byla
všeobecná znalost o tom, kdo byl kým v minulém životě i desítky inkarnací zpětně. Zajímavé
bylo, že každý z nich byl aspoň někdy nějakou známou osobností. Kdybychom vzali všechny
významné historické osobnosti z oblasti politiky, vědy, náboženství či umění, bylo by možné je
dnes zkompletovat z dnes žijících lidí takřka v jednom státě, natožpak v celosvětovém
měřítku. Jistá paní se při regresivní terapii dokonce dozvěděla, že jejím otcem před věky byl
Zeus, aspoň mohla tuto blamáž prohlédnout dříve než ostatní méně šťastní jedinci. Mně
osobně k probuzení ze lži nestačil ani fakt, že Johna Lennona jsem zažil sedm měsíců před
jeho tragickou smrtí, byli jsme tudíž současníci a nebylo možné, abych byl jeho inkarnací.
Přesto jsem byl o tom přesvědčen a utvrzován svým okolím. Vyhovovalo mi věřit lži,
poskytovala mi chabou berličku před úplným rozkladem osobnosti a ztráty identity, však
nedovedla budovat identitu mou vlastní, ale úplně někoho cizího ve mně. To byla daň, kterou
jsem musel platit až do chvíle, kdy Bůh sám dokázal zlomit toto jho. Osvobodil mne od
silného Lennonova vlivu a závislosti na něm, ukázal mi v Písmech, že Boží Syn by přišel na
svět úplně zbytečně a marná by byla Jeho oběť za hřích lidstva, kdyby se člověk mohl zbavit
svého hříchu skrze mnohé inkarnace. Vysvětlil mi také, jak je vůbec možné, že toto
obelhání skrze domnělou existenci minulých životů je tak často a jednomyslně dosvědčováno
mnohými na sobě nezávislými experimenty. Bůh mi skrze Písma vysvětlil, kdo je "bůh tohoto
světa" a do čí sféry člověk přichází při okultních seancích. Bůh mi ukázal pravdu ohledně
mnou vyznávaného zákonu reinkarnace a karmy. Dříve jsem věřil, že své hříchy z minulých
životů mi přinášejí utrpení v nynějším životě a pokud si toto utrpení celé vytrpím, jsem
osvobozen od své špatné karmy, tudíž se v příští inkarnaci narodím do vyšší sféry společnosti,
či rovnou na nějakou vyspělejší planetu ve vyšší dimenzi. Bůh mne ale v Písmech vyvedl z
omylu. Pochopil jsem, že hřeším každým dnem v myšlenkách, slovech i skutcích a toto břímě
nemohu nějak odčinit, abych sám sebe spasil od svého hříchu. Například kdybych někoho
zavraždil, tak nemám možnost tento hřích vyrovnat něčím dobrým ze sebe. Mohl bych se stát
členem záchranářů, mohl bych do konce svého života zachránit na tisíc lidských životů, ale
toho jednoho zavražděného bych tím nemohl vzkřísit zpět k životu, a ani jeho příbuzným bych
nemohl odejmout trápení nad jeho smrtí. Nemůžu vrátit zpět čas a nemohu zvrátit již jednou
uskutečněnou historickou událost vraždy. Tímto ohavným hříchem budu svatému Bohu stále
něco dlužit a to platí nejen pro extrémní hříchy, jako je vražda, ale tento princip se vztahuje na
všechny hříchy všeho druhu. Bůh bude ode mne vyhledávat všechno to, co jsem pro Něj
neudělal. Každý člověk se tak stává dlužníkem vůči Bohu a tím plně závislý na Bohu Spasiteli.
Východní filosofie i jejich západní varianta New Age odsouvají tento problém skrze
relativizaci času, kdy čas není vnímán jako přímka nebo úsečka, ale jako kružnice či spirála.
Potom se hřích nestává historicky uzavřeným, ale je s ním nakládáno jako s věcí stále
otevřenou s možností v budoucnosti se k němu kdykoliv vrátit a opravit ho. Pán mi však v
Písmu ukázal tu jasnou časovou úsečku, která má své pevné body a kterou On před věky
ustanovil a vede k neodvratnému naplnění. Lhůta je krátká. Východní náboženství relativizují
smrt a činí z ní něco správného a přirozeného, co je přímo podmínkou růstu života. Proto v
západním světě narůstá tolik hromadných sebevražd sektářů, kteří ztratili strach ze smrti a
chtěli si skrze ni pomoci k něčemu lepšímu. Já jsem nutně potřeboval zahodit svůj dosavadní
ztracený život vedoucí do slepé uličky a znovu se narodit s čistým štítem, ale východní
filosofie mi poskytovaly pouze možnost předčasného odchodu z tohoto světa, což můj Pán ve
své všemohoucnosti nedopustil. Ukázal mi, že u Něj můžu skončit se starým způsobem života,
mohu od Něj obdržet život zcela nový s čistým štítem, aniž bych z tohoto světa musel
předčasně odejít. Varoval mne, že žiji pouze jednou, ne milionkrát, a odcházím z tohoto světa
také pouze jednou bez žádné další šance na opravu životních chyb. Byl jsem tak donucen vzít
za své smýšlení i jednání plnou zodpovědnost, což se mi rázem proměnilo v okamžité životní
blaho jedince, který se stal opět svéprávným a plně odpovědným. Přestal jsem mít hrůzu z
fatalistických domněnek, že jsem možná v minulé inkarnaci něco zlého spáchal a zítra to na
mne možná dolehne a nebudu moci se bránit. Pán soustředil mou mysl na tento život, tento
den a realitu okolo mne. Na vlastní myšlenkovou konstrukci s Johnem Lennonem jsem mohl
konečně s klidnou myslí zapomenout, protože jsem měl poprvé sílu otevřeně si přiznat, že
jsem vědomě věřil lži. Odvěký nepřítel člověka satan ví přesně, který člověk kdy a co v
historii dělal a kde byl. Oplývá také vyšší mocí, než má člověk, proto je v Bibli výstižně
nazván bohem či vládcem tohoto světa, jenž se často člověku představuje jako falešný anděl
světla. Při hlubinné regresi, kdy jsou v člověku vyvolávány vzpomínky na minulé životy, tak
satan nemá žádný problém mu podrobně, barvitě a přesně zjevit události, které se opravdu
mohly v minulosti stát někomu jinému. Zvlášť nemá problémy v komunikaci s lidmi, kteří se
mu sami připraví, plně otevřou a přejí si regresi zažít. Při regresi člověk uvěří polopravdivé či
úplně lživé vizualizaci předložené satanem. Pak se začne těmito informacemi řídit a stává se
tak jeho přímým nástrojem zcela neschopným přijmout skutečnou Pravdu. Obelhaný člověk je
z hloubi srdce přesvědčen, že se nachází v pravdě a jako lék ordinuje a upřímně doporučuje
hlubinnou regresi ostatním. Satanu tím přibývají učedníci, jenž jsou nezávisle na sobě v
základu jednomyslní a jsou očkovaní proti evangeliu Boží milosti. Řešením je pouze 100%
únik v Boží síle, o kterém zde píši. Další kapitolu přímých a nepřímých guru a lidových
léčitelů v mém životě jsem řešil kategoricky. Všichni tito moji vůdci svým učením
popírali a podvraceli to, co jsem se svým Pánem momentálně prožíval. Asi jako bych měl
manželku, dvě děti a někdo cizí se mne snažil přesvědčovat, že ve skutečnosti žiji sám v
domácnosti jako starý mládenec a že prý vřelé objetí i jídlo na plotně je jen má nepravdivá
sugesce, které se musím zbavit. Pravdu mohl mít buď můj Pán, anebo oni, ne však všichni
dohromady. Vzhledem k faktům, které se začaly dít v mém životě skrze Boží moc, museli můj
život opustit všichni guru, astrologové, jogíni, léčitelé apod. Krom toho jedna léčitelka,
Dagmar Žambochová z Kralup nad Vltavou, tak přestala vydělávat na léčení mých zdravotních
potíží, kterými stejně trpím dodnes, ačkoliv jsem jimi po několika seancích již neměl trpět. Při
poslední seanci s touto léčitelkou, ještě v době, kdy jsem jí věřil a následoval ji, ona nenadále
pravila, že v místnosti je přítomen člověk, který zde nemá co dělat. Dnes vím vylučovací
metodou, že musela hovořit o mně. Pán Ježíš neřekl žádnému příchozímu nemocnému, že u
Něj nemá co dělat, a když uzdravoval, Jeho uzdravení nemocného mělo zcela jiné parametry
lišící se od parametrů lidových léčitelů. Pán měl moc uzdravit člověka z jakékoliv nemoci či
vzkřísit člověka po několikadenní smrti. Činil to, aby dokazoval, že jen On je Mesiáš. Člověk
poddaný léčitelce věřil, že jeho neduhy jsou způsobené špatnou karmou z minulých životů,
čímž cítil akorát bezmoc, které se poddal. Tuto myšlenku Pán Ježíš rovněž přímo popíral svým
učením. Krom fyzického uzdravení měl moc uzdravit i duchovně. Jakožto rovný s Bohem
mohl odpouštět hříchy vůči Bohu, což nemůže činit žádný léčitel bez výjimky. Na druhou
stranu On nebyl a není sluhou, kterému dáte nějaký obnos, řeknete si, co potřebujete a On to
jako nějaký shrbený lokaj má učinit. Pán nikdy za uzdravování nepobíral nějaký obnos či
hmotné dary, na rozdíl od této léčitelky, která sice hmotné a finanční dary výslovně
nevyžadovala, ale ode všech klientů je vždy dostávala a přijímala. Neduhy Pánem Ježíšem
uzdravené se už člověku po čase nevracely zpět a nevyžadovaly následné doživotní pokusy
uzdravování spojené se závislostí na duchovních naukách léčitele. Kontakt s Pánem vzbuzoval
oslavu Boha Otce a v Jeho jménu se všechny tyto zázraky děly, nepřipouštěl, aby se děly ve
jménu nějaké jiné pozemské či nebeské bytosti. Oproti tomu tato léčitelka vždy léčila ve
jménu všech možných božstev a model a neštítila se zneužívat k šíření okultismu i jména Pána
Ježíše a Otce nebeského. Kromě mého táty měla ostatní členy naší rodiny zpracované podle
své vůle. Co řekla, o tom se nediskutovalo, to byla pravda a podle toho se jednalo. Stačilo jen,
aby někomu začalo např. běžně pískat v uších a dotyčný člověk ihned v obavách telefonoval
léčitelce. Ta mu sdělila, že na něj útočí mimozemšťané, tak ať odříká nějaká zaříkávadla,
provede ty a ty rituály, jež ona předem dodala a naučila. Pískání v uších poté samovolně
odešlo, ale člověk cítil hlubokou vděčnost a tím větší závislost na léčitelce. Její činnost
nemůže být považována jako dar od Boha ani pro fakt, že dokázala mnohdy určit diagnózu
člověka i na velkou vzdálenost např. po telefonu. Bible pro tento případ cituje událost z
prvního století našeho letopočtu, kdy ve městě Filipis působila věštkyně, která byla ve
službách tehdejších finančně mocných osob a svými přesnými předpověďmi jim určovala
správné obchodní transakce, čímž jim přinášela nemalý zisk a byla pro svou osvědčenost
žádaná. V tom do Filipis přicházejí dva bratři v Kristu - apoštol Pavel a služebník Silas.
Věštkyně běhala za nimi a do okolí volala: "Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteří
vám zvěstují cestu spasení!" Hovořila zcela správně, ale Pavel ji za ta slova nechválil, a ani
nevyužil její reklamy. Duch, který v ní takto mluvil, nebyl totiž z Boha, ale byl to satanův
služebník. Pavel ho ve jménu Pána Ježíše vyhnal, čímž ta žena ztratila své věštecké
schopnosti a finančníci měli po zisku. Pavlovi a Silovi ta událost způsobila velké problémy
před tamějšími úřady, ale jejich činnost byla před Bohem správná. Stejně tak i naše léčitelka
činila své opravdové "zázraky" z moci satana, což výše uvedená fakta plně dokazují. Písmo
hovoří o Bohu věrných lidech, kteří nebyli ze svých nemocí uzdraveni, přestože potkávali
apoštoly, kterým Bůh dal dar uzdravování. Bůh nikdy fyzicky neuzdravuje úplně každého
člověka a ve všech případech, kdy si to dotyčný či uzdravující přeje, jinak by Bohu věrní lidé
nemohli být nikdy ani lehce či smrtelně nemocní. Lidé v naší okultní a jogínské komunitě měli
vypracovaný horoskop i na tak vážné věci, jako kdy uzavřít manželství a kolik mít nejlépe
dětí. Tento horoskop se člověk snažil úmyslně i podvědomě naplnit, protože věřil, že je
pravdivý a užitečný. Lidská bytost poddaná horoskopům přestávala svéprávně jednat a
vyhýbala se zodpovědnosti. Tzv. lunární kalendář byl někdy určen i na vyšamponování hlavy a
přesazení sazeniček do květináčů. Tyhle poměry byly pro člověka silně zotročující. Působily
plíživý rozklad rozumu, osobnosti, ztrátu svéprávnosti, ale díky Pánu mi bylo dáno
poznat, že Bůh si nepřeje, aby Jeho člověk byl svazován a omezován chůzí podle všech rituálů,
ezoterických nauk o energiích, geopatogenních zónách, způsobech stravování a přípravě
pokrmů atd. Přestal jsem se bát těchto dříve velikých hrozeb a v důvěře jsem se spolehl na Něj,
který mne poučil, že pod Jeho záštitou mi žádná tato věc nemůže uškodit, pakliže ji opustím a
schovám se u Něj, jelikož není silnější a mocnější než On. Budu-li mít bázeň před Bohem, pak
ji nemusím mít před sférou ďábla a jeho démonů. Pakliže budu skloněn před Ním, jedině
tehdy mohu chodit zcela rovně. Východní učení o dvanácti znameních zvěrokruhu popisuje
vlastnosti jednotlivých lidí narozených v tom či kterém znamení. Vidíme však, že se jedná o
mnohé vlastnosti, které lidstvo získalo až následkem trvalého pádu do stavu hříchu. Tudíž
člověk před pádem tyto vlastnosti neměl a tedy ho Bůh takového skutečně nestvořil. Rozdělení
lidstva do znamení zvěrokruhu nemá kontinuitu s Bohem a původním bezhříšným stavem v
Jeho přítomnosti, ale má kontinuitu s pádem člověka do hříchu, tudíž s původcem pádu -
satanem! Bůh nemá potřebu organizovat, vést, korigovat a vyučovat lidstvo podle učení, které
nevzešlo od Něj a prokazatelně nebylo v Něm od věčnosti. Absolutní Bůh se tomuto učení také
nebude v ničem podvolovat. Opět vidíme, jak je pravdivé svědectví Boží o ďáblu jakožto
vládci světa, lvu řvoucím, hadu dávném či andělu světla.

Bůh hází lid všech znamení do jednoho pytle slovy: "Není spravedlivého, není ani jednoho.
Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali
neužitečnými; není, kdo by konal dobro, není ani jeden. Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými
jazyky podváděli. Pod jejich rty je hadí jed. Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti. Jejich
nohy jsou rychlé k prolití krve; zkáza a bída je na jejich cestách a cestu pokoje nepoznali.
Před jejich očima není Boží bázně." (Římanům 3:10-18)

Vyvstává nám před oči další satanův mistrný trik - tzv. profesionální životní horoskopy
jednotlivců. Vidíme, že v těchto horoskopech a věštbách je uvedeno mnoho věcí ze života
dotyčných jedinců a to s takovou přesností, že matematická pravděpodobnost zcela vylučuje,
aby se věštba splnila pouhou souhrou životních okolností. To nás ale nemůže nijak překvapit,
když uvážíme, jak v životech těchto jedinců za vším stojí společný jmenovatel: Jeden vůdce,
podle kterého dotyčný člověk chodí, přemýšlí a žije, jehož rady poslouchá a tentýž autor
věštby, který ji zjevil nějakému svému médiu - vládce tohoto světa, satan. Když satan skrze
svá média zjevuje člověku věštby a dotyčný chodí životem, vědomě či nevědomky, opět podle
rad satana, tak to by bylo, aby se věštba nesplnila! Další těžkou a obsáhlou kapitolou bylo pro
mne učení o mimozemských civilizacích a korábech UFO. Poznal jsem z Boží milosti, v čem
všem jsem se nechával obelhávat jakožto slepě důvěřující loutka. Stačilo na přednáškách
ufologů přede mne předložit například začerněné papíry A4 a já naivně uvěřil, že pocházejí
např. z archivu FBI a původně na nich měly být informace o kontaktech mimozemšťanů s
vládou USA. Bylo mi dáno poznat, co všechno zplodila má vlastní sugesce a bohatá
představivost. Jako dítě jsem měl jeden živý noční sen o korábu UFO a následně jsem se
utvrzoval v naivní víře, že se mnou mimozemšťané měli kontakt. Z této pozice mi dokonce
plynul hmotný prospěch. Ve společnosti lidí věřících v mimozemšťany jako své spasitele jsem
mohl mít zdarma přístup na různé jinak drahé semináře. Uvědomil jsem si také, co všechno
bylo v učení o UFO skutečné, zato však pocházející z démonské dílny. Později mi bylo dáno
prohlédnout, že Bůh tvořil život na této zemi. Zde také povolal Svůj lid, Církev a Izrael. Sem
přišel Boží Syn a zde byla vykonána Jeho zástupná oběť za hřích lidstva. Na této zemi vstal
Pán z mrtvých a poručil svým učedníkům hlásat Jeho evangelium jako jedinou cestu spasení
pro věřící v Něj. Proroctví o všech budoucích událostech a osudu lidstva počítají také jen s
touto planetou. Představa, že by Bůh ve Svém spásném díle jednal z miliónů vesmírných
civilizací jen s naší Zemí, je vzdálená Boží povaze jednání s člověkem. A jestliže by ve
vesmíru byl bezpočet civilizací jako je ta naše, jestliže máme s nimi stejného Stvořitele, pak
musíme nutně s nimi mít i stejného Spasitele a cestu spasení a tudíž oni všichni mimo nás
pozemšťanů by, bez známosti Pána Ježíše, těžko mohli mít na těchto Božích věcech účast, což
je myšlenka protiřečící všemu, co je známo o Boží povaze a Jeho vztahu ke stvoření.
Myšlenka existence těchto civilizací je tak odhalena jako nebezpečný blud a případné kontakty
s mimozemšťany mohou být pouze pozemského, či démonického původu.

Při prvním setkání s Honzou Mikešem jsem neměl úmysl jakkoliv zlehčovat jeho slova, což
bylo dříve mým zvykem směrem ke křesťanům. Byl jsem již plně pokořen Bohem a zahnán do
slepé uličky, ve které jsem nevyhnutelně musel přijmout Boží záchrannou ruku. Při pozdějších
společných shromážděních, kdy už jsem měl mnoho krůčků víry za sebou, jsem ale důvod ke
zlehčování stále nenašel. Jednak jsem byl silně zavázán Bohem, vůči Kterému jsem cítil
hluboký vřelý dík a jednak svou roli hrál ještě jeden fakt, k jehož vysvětlení musím nyní krátce
odbočit:

O Pánu Ježíši Kristu je psáno, že zástupy žasly nad Jeho učením, protože je vyučoval jako ten,
kdo má moc a ne jako zákoníci. Židovští zákoníci v Izraeli na přelomu letopočtu byli v očích
Božích karikaturami a falzifikáty Bohu věrných zbožných lidí. Tak i jejich veřejné působení
bylo zcela rozdílné od působení samotného Božího Syna. Tento princip byl zřejmý při mém
shromažďování s Honzou Mikešem. Ihned mi bylo jasné, že osobně Pána Ježíše Krista zná,
mluví ne z naučených slovníkových komentářů, ale z poznání, jež povstalo z nejniternějších
společenství, které Honza s Pánem Církve měl. Nestála přede mnou falešná kopie křesťana k
nerozeznání podobná Božímu originálu, nestála přede mnou žalostná karikatura duchovního
člověka, ani prefabrikované individuum pocházející z tradic církevnické komunity, individuum
patřičně vyškolené drilem a tlakem všech dogmat. Poprvé v životě jsem věděl, že stojím před
skutečným křesťanem, ale vraťme se po odbočce opět na konec školního roku v létě 1999.

Bylo to uprostřed slunného dne, kdy u nás doma zazvonil telefon, na jehož druhém konci byl
jeden jistý houslový virtuos. Chtěl hovořit se mnou:"Dobrý den, pane Pavlíček ... já jsem vás
slyšel nedávno hrát, mně se to líbilo (!) ... Oistrachův žák Yaroschewich (čti: "Jaroševič")
bude mít v ČR mistrovské kurzy, ... neměl byste zájem se jich zúčastnit?" A já pln radosti a
očekávání jsem brzy balil kufry na cestu. Na první hodině se mnou se tomuto staršímu
energickému Židu Yaroschewichovi povedlo něco, co on jistě neplánoval. Po krátkém
vyslechnutí mé houslové hry se na mne obořil slovy:"Du must spielen! Nicht schlafen!"
(Musíš hrát! Ne spát!) V ten moment ze mne, samozřejmě z Božího zásahu, spadla jakákoliv
škodlivá tréma, která mě doposud k nepoužitelnosti svírala. Byl jsem naráz volný a
uschopněný! Jaký to náhlý příval radosti! Nacvičili jsme spolu s Yaroschewichem a studenty
HAMU několik komorních kusů Martinů a Šostakoviče, které jsme asi za 10 dní přednesli
v sále této fakulty a to vše bez jakýchkoliv komplikací z mé strany, spíše naopak.

Yaroschewich si mě pak využil jako pomocníka při výuce, poněvadž ohledně interpretace jsme
spolu byli zcela sladění. Tento prožitek a jeho výsledek mě ujistil, že onen biblický Bůh zasáhl
do mého praktického života, ujal se vedení, učinil si na mne svrchovaný absolutní nárok a míní
mne provést skrze Své cesty ke Svému cíli, jež mi před věky vytýčil. Tehdy jsem přirovnával
Jeho činy v mém životě k přípravě a provedení izraelského exodu z Egypta. Stejně jak tomu
bylo u historického starozákonního exodu Izraele, i v mém případě se jednalo o záchranu těla
pro nynějšek, moje duchovní vykoupení pro věčnost měl Bůh připraveno až na pozdější čas,
který k tomu určil.

Nastal den mých opravných zkoušek z hlavního oboru – houslí. Úpěnlivě jsem volal k Otci
nebeskému o pomoc a jako odpověď mi On vložil na mysl Pláč Jeremiášův 3:55-58:
"Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho,
dopřej mi úlevu, když o pomoc volám. Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi:
"Neboj se!" Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život," a já mohl uvěřit, plně se
spolehnout a odejít na opravné zkoušky s radostí a pokojem v srdci při vědomí, že
jakkoliv zkoušky dopadnou, bude to jen k mému dobrému podle vůle mého Otce. Bůh vyřešil
skutečnost, že o mne nestál nikdo z profesorů. Ze zahraničí nechal přicestovat před tím
dlouhodobě nepřítomného pana prof. Štětinu, jenž mě přijal do své třídy. Bůh mi také
vložil na srdce, skrze různé oddíly Písem, abych pana profesora po pedagogické stránce
poslouchal zcela na slovo, jelikož On si ho hodlá použít k záměrům se mnou. Nemusím
připomínat, jak jsem v těch dnech pravidelně zpytoval Písma svatá, abych poznával hlouběji a
podrobněji Osobu a vůli Boží a jak jsem byl hotov vlastními silami tuto vůli aplikovat na svůj
občanský, duchovní a profesní život. Fobie ze společnosti, různé tiky, zlozvyky, pověry, strach
z nich, veškerá labilita atd., vše bylo pryč. Rychle se ze mne stal zdravý jedinec, který
sám mohl být oporou ostatním nalomeným jedincům kolem, poprvé v životě jsem zažil
překrásný blažený stav nezávislosti na člověku spolu se závislostí na Bohu. Později jsem
zjistil, že křesťané zpívají jednu píseň pojednávající o ženě, která přišla v davu lidí k Pánu
Ježíši, věřila, že bude uzdravena, když se dotkne aspoň Jeho pláště a stalo se jí tak podle její
víry. Slova písně jsou:

Jen Jeho roucha dotkla se lemu, když zástup tiskl Jej,
Svou nemoc těžkou přinesla Jemu a pevnou víru v Něj.
A náhle cítí, vše se v ní hojí: On zdraví daroval!
Teď v bázni plaše před Pánem stojí, má v nitru píseň chval.
Dí Pán: "Tě uzdravila tvá víra!" Dnes chce to říci též.
Pro každou nemoc v Kristu je síla, jen s vírou k němu běž!
Ten Lékař mocný, Spasitel Ježíš i o tvém stavu ví
a jestli jak ta žena v něj věříš, i tebe uzdraví.
Jen vírou Jeho se dotkni, nový ti život dá,
Mocí tě Boží uzdraví a zmizí nemoc tvá.

Jestli se křesťané mohou podepsat pod tuto píseň, tak já po svých zkušenostech dvojnásob!
Pán ženě pravil, že jí uzdravila její víra v Něj, nepravil jí, že byla uzdravena skrze samotný
dotyk roucha, čímž přesouvá pozornost od potencionálních náboženských relikvií k pouhé víře
v Něj. Pouhou vírou je možné se Ho dotknout, nic jiného nepomáhá. Píseň ale hovoří
především o uzdravení z hříchu, nejen z tělesné nemoci. V tehdejších dnech jsem se k Bohu
stavěl jako ke svému pravému Otci a On se mnou rovněž jednal ryze otcovským způsobem.
Nutno podotknout, že jsem s ním tehdy ještě nebyl smířen skrze zástupnou oběť Jeho Syna na
golgotském kříži. Z Bible jsem znal málo věcí, snažil jsem se dodržovat Mojžíšův zákon, i
když bez praktikování zvířecích obětí. Byl jsem přesvědčen, že dodržováním všech Božích
zákazů a příkazů mohu a musím být spasen. Dařilo se mi zpočátku vlastními silami
dodržovat něco málo ze zákona, ale čím hlouběji jsem byl seznamován s vysokými Božími
standardy spravedlnosti, tím více jsem si uvědomoval dílčí nedostatky až hrubé chyby a pády v
plnění zákona, které jsem nemohl vzít zpět a po kterých jsem se nemohl s čistým svědomím
stavět před Boží tvář. Boží Duch svatý mě totiž usvědčoval z hříchu, to je mj. podle
Písem Jeho práce na světě. Nastal den, kdy jsem nemohl žádným vlastním ospravedlňováním
očistit své svědomí od zůstávajícího hříchu vůči Bohu i lidem, neznal jsem řešení jednou pro
vždy. V zármutku jsem sáhl po léku, o jehož správnosti jsem byl tehdy přesvědčen. Ovlivnila
mne vzpomínka na snahu mých prarodičů o římsko-katolickou výchovu v raném dětství a já se
tedy rozhodl navštívit katolickou mši, vyslechnout kázání a nechat si poradit knězem do své
situace. Shodou okolností v Praze působí mediálně velice známý kněz, Tomáš Halík, se kterým
jsem dokonce vzdáleně pokrevně příbuzný. Knihy tohoto kněze se u nás v rodině četly, co se
týče matky a prarodičů a tyto vazby vzbudily u mne rozhodnutí navštívit zrovna mši Tomáše
Halíka, která mimochodem byla určená také pro studenty. Dostavil jsem se do kostela,
poslouchal jsem kázání a toužil v něm najít východisko ze své bídné situace, kdy jsem stál
před Bohem nezvratitelně obviněn z hříchu a neschopen se postavit před Jeho tvář. V kázání
však zazněla různá slova o věcech kolem nás, celý kostel v jednu chvíli rozesmálo Halíkovo
konstatování o pojmenování pražských prostitutek názvem "erosenky" a ohledně hříchu,
pokání, vyznání, opuštění hříchu, Božího odpuštění atd. zaznělo pouze něco v tom smyslu, že
Bůh nás všechny velice miluje a ve vztahu mezi Ním a námi je všechno v pořádku, a ať se
rozejdeme s pokojným srdcem. Ve své duchovní neobřezanosti jsem přijal tato jeho
tvrzení v domnění, že tento kněz přece musí vědět o Bohu více než já. Má reakce byla taková,
že namísto vyznání hříchu Bohu a spolehnutí se na oběť Božího Syna Pána Ježíše Krista,
Jehož oběť jsem co do kvality a významu řádně neznal, došlo k odložení mého pokání,
obrácení a spasení asi o rok a půl později. Duch Svatý, který mne ještě před mší usvědčoval
z hříchu, byl během ní uhašen. Ze mše jsem odešel s falešně vzbuzeným pokojem v srdci.
Neměl jsem dostatek moudrosti, abych pochopil, že Pán Bůh si nikdy neprotiřečí. Duch Svatý
nikdy nejedná tak, aby někoho nejdříve usvědčil z hříchu a následně celou svou činnost
anuloval. Duch Svatý nikdy nikomu nezjeví jednu věc a druhému člověku věc zcela
protichůdnou. Rovněž mě Pán nechce přivést na místo, kde se popírá to, co On jasně učí v
Písmech a kde je Jeho Duch umlčován. Boží Pravda je jen jedna, otázkou je, zda-li ji člověk
vůbec zná a do jaké míry. Vyskytnou-li se dvě vzájemně si protiřečící lidské myšlenky, pak
jsou buď obě dvě mylné nebo je správná jen jedna z nich. V žádném případě nemohou být
pravdivé obě dvě dohromady. Pravda je tudíž jen jedna, objektivní a poznatelná skrze
Boží zjevení, na němž je člověk plně závislý.

Ve škole jsem pokračoval dál ve studiu, dostal jsem ve třídě nejtěžší téma na absolventskou
práci, ale větší problémy jsem s ní neměl. Logický rozum, paměť, soudnost, improvizace,
invence, kreativní tvorba již neměla překážek a já se mohl bez potíží učit, zpracovávat a
používat teoretické i praktické vědomosti. V houslové hře jsem zaznamenal zvláštní změnu.
Dříve jsem vydržel neúnavně cvičit i drtivou většinu dne téměř bez zaznamenaného úspěchu a
zlepšení. V šestém ročníku kvůli přípravě na teoretické zkoušky absolutoria a kvůli psaní
absolventské práce jsem měl na houslové cvičení zhruba čtvrtinu času než ročníky před tím,
ale výsledný efekt cvičení byl přesto nesrovnatelný. Kvalita zvítězila nad kvantitou, přímé
Boží vedení a požehnání k dílu, k němuž jsem přiložil ruce, bylo jasně zřetelné. Interpretační
seminář potvrdil mé zjištění, když jsem přednesl před profesory a studenty jistou komorní
skladbu, kterou jsme hráli s Honzou Mikešem a klavíristou Martinem Fišlem – také
účastníkem společných pobožností a zpytování Písem na internátě. Na konci ročníku přišla
řada na absolventský koncert. Škola mi zakázala veřejné vystoupení z důvodu, že jsem měl rok
před tím pětku a školní řád prý neumožňuje takovým studentům veřejně vystupovat. Přesunuli
můj výkon před komisi složenou ze všech profesorů houslí a viol a tak mohli všichni vidět a
slyšet to, co bylo jasným projevem Boží práce. Dohrál jsem připravený repertoár a komise tiše
zírala. Každý profesor mi později osobně potvrzoval "suverénně jedničkový výkon, který zde
již dlouho neměli" a že "u nikoho nezažili tak prudké zlepšení a nacvičení repertoáru v tak
krátkém čase." Pravda, na vysvědčení mi museli napsat dvojku prý také kvůli školním
předpisům, které neumožňují tak kontrastní rozdíly v hodnocení během jednoho školního roku
a já myslím, že také nechtěli veřejně zahanbit onu profesorku, která mě rok před tím ze
zoufalství odmítla. Chlubím se zde sám sebou? Ne, nikdy! Výše uvedené skutečnosti mi to
neumožňují. Všechny své následující hudební výkony jako i tento mohu připisovat pouze Boží
milosti. Chlubit se můžu Pánem Ježíšem Kristem a Jeho Otcem, v souladu např. s
apoštolem Pavlem, sám jsem k Božímu dílu nepřispěl ani trochou své snahy.

Na začátku roku 2001 jsem působil v Karlových Varech coby houslista symfonického
orchestru, stále jsem žil v osamoceném společenství s Bohem jako dříve, zachráněn pouze pro
zdejší život a pro fungování v profesi a můj Pán určil, že tento stav se má změnit do stavu
člověka zachráněného i pro věčnost s trvalým společenstvím s ostatními spasenými již tady na
zemi.

Pán Ježíš jedná s každým člověkem individuálně, ale Jeho vůle zjevená v Písmech jasně
praví, že spasení lidé spolu tvoří Církev, která je Jeho tělo vykoupené Jeho krví. Zde na zemi
skrze hlásání evangelia milosti Pán zakládá sbory, kde se tito spasení lidé shromažďují, kde si
navzájem sdílejí zkušenosti ze života s Bohem, kde Ho chválí písněmi i modlitbami, kde
oslavují Jeho dílo způsobem, který On sám ke své oslavě určil, kde se učí z Písem svatých o
Jeho osobě, vůli, kde Ho prakticky následují a jsou Jím budováni v onen Boží příbytek.
Sbor Páně má fungovat podle vzoru prvních učedníků, o kterých si sáhodlouze čteme
především v Písmech Nové smlouvy v Bibli. Takový sbor Páně je i v Karlových Varech a Pán
si určil, abych i já přišel do tohoto společenství. Jakoby náhodou jsem tam potkal na ulici
jednoho mne známého křesťana, se kterým jsem se seznámil dříve o silvestrovském pobytu
křesťanů na Šumavě. Ten mě při setkání na ulici do sboru pozval způsobem, jako by o nic
důležitého nešlo, avšak mé následující společenství s ostatními křesťany se brzy ukázalo jako
zcela zásadní a rozhodující pro můj další duchovní život. Jeden ze starších tohoto sboru byl
bratr Ladislav Mikeš, strýc mého bratra spolužáka Jana Mikeše, který mi jako první vydával
svědectví o Pánu Ježíši a vysvětloval dobrou zprávu - evangelium. Ten věděl, co potřebuji pro
spasení a duchovní život. Poradil mi, abych způsobem, jakým jsem dosud studoval Starý
zákon (SZ) se obrátil na Nový zákon (NZ) v Bibli a abych SZ jen postupně pročítal.
Upozornil mne, že celý Starý zákon v Bibli se točí kolem osoby Božího Syna a Mesiáše, což je
klíč k pochopení Písem Starého zákona. Prozradil mi pravdu, která byla do té doby pro mne
tajemstvím: Nový zákon je ve Starém obsažen a Starý zákon je v Novém vyložen. Půjčil mi
také první výkladovou knížku vůbec, dříve jsem odmítal číst výklady, poněvadž jsem se bál, že
bych mohl být zmaten nějakým bludařem v době, kdy jsem neznal podrobně Písma a
nedokázal pomocí nich si výklady ověřovat. Knížka byla docela nenápadná malá brožurka
připomínající samizdatovou literaturu a nesla název: První kniha Mojžíšova – kniha začátků.
Její obsah jsem přečetl během několika hodin, ale poznání z ní získané a myšlenky na to
navazující mě nepřestávaly vyvádět z úžasu nad Božím dokonalým plánem spasení. Najednou
se mi spojily souvislosti SZ a NZ, které jsem do té doby znal jen odděleně a vyrostla přede
mnou obří stavba z Božích pravd zjevených v Písmech, jejíž stavební prvky do sebe beze
zbytku zapadaly jak nic mne doposud známého.

Uvěřil jsem, že na počátku stvořil Bůh celý vesmír, naši Zemi, rostliny, ostatní živé
tvorstvo a první lidi, Adama a Evu. Vše, co Bůh tehdy stvořil, včetně člověka, bylo úplně čisté
a podle Božího řádu. Lidé měli trvalé neporušené spojení se svým Stvořitelem, přebývali
v Boží zahradě Edenu a Bůh se později během věků dával lidem explicitně poznat jako jeden
Bůh ve třech osobách – Bůh Otec, Boží Syn a Duch Svatý. Adam s Evou nejdříve měli kolem
sebe čistý a ničím neporušený svět, avšak rovněž obdrželi od svého Stvořitele a Pána příkaz,
aby pod hrozbou duchovní a fyzické smrti se nedotýkali stromu vědění dobrého a zlého
v zahradě Eden, a ani z něj nic nejedli. Mohli se rozhodnout, zda-li budou nadále žít podle
Božích rad či nikoliv. Tato schopnost rozhodování odlišovala Adama a Evu od dalšího
stvoření, od zvířat, různých živočichů a rostlin. V této dokonalé harmonii žili první lidé se
svým Stvořitelem po nějaký čas až do chvíle, kdy se z vlastního rozhodnutí vzbouřili proti
Bohu a přestali Ho poslouchat. Satan, původně nejvyšší Boží stvoření, zneužil darů, které od
Boha dostal, vyvolal vzpouru proti Němu, byl zavržen spolu se svedenými bytostmi, ze
kterých se stali jeho služebníci démoni, a po nějakém čase se v Edenu setkal s Evou, vzbudil
v ní pochybnost o Boží pravdomluvnosti, a navedl ji a jejího muže k přestoupení Božího
příkazu a k ochutnání ovoce zakázaného stromu. Adam s Evou svým rozhodnutím vyjádřili
Bohu svou nevěru a tím postavili mezi sebe a Něj hřích, který přerušil jejich společenství s
Bohem. Hřích není jen jednotlivým skutkem, ale je to především trvalý stav člověka, jenž žije
duchovně oddělen od svého Pána a Stvořitele. Oddělením člověk ztratil život s Bohem a tento
hřích mu způsobil duchovní i fyzickou smrt. Bůh první zhřešivší lidi, Adama a Evu, vyhnal ze
zahrady Edenu do světa, nemohl s nimi žít ve společném svazku pro Svou nekonečnou svatost,
kvůli které nemůže před Jeho tvář nic hříšného a nečistého. Hřích a smrt stále na lidech
zůstávala, lidé se jí nemohli nijak zbavit, nešlo to ani žádným skutkem či vymyšleným
rituálem, protože i každý lidský skutek nesl pečeť onoho porušení hříchem a špínou se špína
nemohla a nemůže vyčistit. Bůh byl přesto k Adamovi a Evě milosrdný a nezahubil je hned na
místě při pádu do hříchu, přestože měl na to plné právo vzhledem ke Své svrchovanosti a
absolutní spravedlnosti. Při vyhnání z Božího ráje byli Bohem přikryti zvířecí kůží a to
symbolizovalo vše následující, co měl Bůh s lidmi v plánu. Ono přikrytí zvířecí kůží
znamenalo, že muselo zemřít zvíře zastupující člověka, čili Bůh přikryl Adama a Evu skrze
prolitou krev nevinného obětovaného zvířete, tudíž nemusel zemřít sám hříšník a při tom se
dostalo zadost Spravedlnosti, která praví, že za hřích je smrt. Adam s Evou, ačkoliv později
fyzicky zemřeli, před Bohem mohli nadále duchovně žít a mohli se po své smrti postavit před
Jeho tvář právě díky faktu, že smrt za jejich hřích byla již vykonaná na Bohem určeném
zástupci. Kdyby byli lidé omilostněni jen tak bez vykonání spravedlivého trestu, nebyl by tím
dodržen Boží zákon, který ukládá za hřích smrt duchovní i fyzickou. Pokud by všichni lidé
spravedlivě po zásluze pykali za svůj hřích, nemohl by zase nikdo před Boží tváří obstát se
svou nedokonalostí. Bůh ustanovil možnost, že hřích člověka mohl být potrestán na zvířecím
zástupci, aby trest byl vykonán a člověk přitom zemřít nemusel. Pravda také byla, že tyto
zvířecí oběti nemohly nikdy dokonale smazat hřích člověka před Bohem, ale mohly ho pouze
přikrýt. Proto musely být konány mnohokrát v životě člověka. Při vyhnání z Edenu však Bůh
zaslíbil lidem Spasitele, který měl Svou zástupnou obětí navždy dokonale očistit ty, kteří v Něj
věří. Jediný Zástupce, který měl všechny hříchy věřících odstranit jednou provždy. Předešlé
zvířecí oběti měly svým obsahem a významem ukazovat na tuto Spasitelovu, tehdy ještě
budoucí, oběť. Při vyhnání prvních lidí z ráje bylo Bohem o tomto Mesiáši zaslíbeno, že
vzejde ze semene ženy oproti všem ostatním lidem na světě, kteří vzešli ze semene muže, čímž
bylo předpovězeno Jeho zvláštní početí. Dále skrze věky nechává Bůh zjevit další a další
podrobnosti o Mesiáši, které jsou zapsány do Písem Starého zákona. Například Izraelité
nesměli obětnímu beránku zlomit jedinou kost. Tento příkaz poukazoval na tehdy budoucí
skutečnost, že Pánu Ježíši Kristu na kříži, obětnímu Beránku za hřích lidstva, mimořádně
nebyly zlomeny kosti na nohách, ačkoliv při popravě ukřižováním se odsouzencům zpřerážely,
aby se nemohli nohama podpírat, čímž by oddalovali svou smrt, jelikož by se jim tak lépe
dýchalo. Raději ocituji část knížky "Více než tesař" od J. Mc. Dowella, která o mesiášských
proroctvích pojednává podrobněji:

Řada skutečností dokládá tvrzení Pána Ježíše, že je Mesiáš, Boží Syn. V této kapitole se chci
zabývat jedním velmi důležitým dokladem, který je často přehlížen - naplněním starozákonních
proroctví v Jeho životě. Pán Ježíš se opakovaně odvolával na proroctví Starého zákona, aby
tak doložil své tvrzení, že je Mesiáš. Epištola Galatským 4,4 píše:"Když se však naplnil
stanovený čas, poslal Bůh svého Syna narozeného z ženy, podrobeného zákonu." Zde se hovoří
o proroctvích naplněných na Ježíši Kristu. "Potom začal od Mojžíše a všech proroků a
vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma." (Lukáš 24,27) "Řekl jim:
To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je
o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." (Lukáš 24,44) Prohlásil:"Kdyby
jste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně." (Jan 5,46) "Váš otec
Abraham zajásal, že spatří můj den." (Jan 8,56) Apoštolové, pisatelé Nového zákona a další
křesťané se dále odvolávali na naplněná proroctví, aby doložili Ježíšovo tvrzení, že je Boží Syn
a Mesiáš. "Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho
Mesiáš bude trpět." (Skutky 3,18) "Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři
soboty k nim mluvil, vykládal Písma (Starý zákon) a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z
mrtvých." (Skutky 17,2.3) "Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus
zemřel za naše hříchy podle Písem (jinými slovy Kristova smrt byla prorokována ve Starém
zákoně) a byl pohřben. Byl vzkříšen třetího dne podle písem." (1.Korintským 15,3.4) Starý
zákon přináší na 60 hlavních mesiášských proroctví a asi 270 drobnějších proroctví, která se
naplnila na jedné osobě, Ježíši Kristu. Pomůže nám, budeme - li se na ně dívat jako na popis
Mesiáše - jako na osobní údaje o Něm. Možná jste si nikdy neuvědomili, jak důležité je vaše
jméno, adresa a popis - tyto maličkosti vás však odlišují od miliard obyvatel této planety. Bůh
napsal daleko podrobnější adresu, aby odlišil od kohokoli - kdo žil v minulosti, přítomnosti
nebo budoucnosti - svého Syna, Mesiáše lidstva. Podrobnosti tohoto popisu můžeme najít ve
Starém zákoně - dokumentu psaném po dobu více než 1000 let, který obsahuje přes 300 zpráv
o jeho příchodu. Použijeme - li počtu pravděpodobnosti, zjistíme, že k tomu, aby se naplnilo
jen 48 z těchto proroctví na jedné osobě, existuje pravděpodobnost 1 : 10na157 tzn. číslo 1 za
kterým leží 157 nul. ... Bůh napsal taková proroctví, která se hodí pouze na Ježíše Krista. Asi
40 mužů o sobě prohlašovalo, že jsou židovskými mesiáši. Ale pouze jediný - Ježíš Kristus se
odvolával na biblická proroctví, aby tak doložil svá tvrzení, a jedině na Něm se proroctví
naplnila. O jaké podrobnosti v Božím popisu šlo? A jaké události předcházely a souvisely s
příchodem Božího Syna? Máme - li začít od počátku, musíme se vrátit až k 1.Mojžíšově 3,15.
Tady je první mesiášské proroctví. Pouze jediný muž v celém Písmu byl "zrozen ze semene
ženy" - všichni ostatní byli zrozeni ze semene muže. Popisuje se tu někdo, kdo přijde na svět a
zničí satanovo dílo ("rozdrtí jeho hlavu"). V 1.Mojžíšově 9. a 10. kapitole Bůh dále upřesňuje
údaje. Noe měl tři syny - Šéma, Jefeta a Cháma. Všechny národy světa mohou být dnes
odvozeny od těchto tří mužů. Bůh však vyloučil dvě třetiny národa z mesiášské linie. Mesiáš
mohl přijít pouze ze Šémova pokolení. Dále pokračujme až zhruba do roku 2000 před Kristem.
Tehdy Bůh povolal muže jménem Abraham z kaldejského Uru. Bůh je zde ještě konkrétnější a
říká, že Mesiáš bude jeden z Abrahamových potomků. Všechny národy na zemi budou
požehnány prostřednictvím Abrahama. Abraham měl nejdříve dva syny, Izáka a Izmaela.
Mnoho dalších Abrahamových potomků bylo vyloučeno z mesiášství, protože si Bůh vybral
jeho druhého syna Izáka. Izák měl dva syny, Jákoba a Ezaua. Bůh si vybral rod Jákobův.
Jákob měl dvanáct synů, z nichž vzešlo dvanáct izraelských kmenů. Potom Bůh označil, že
Mesiáš vyjde z kmene Juda a vyloučil tak jedenáct izraelských kmenů. A ze všech rodů Judova
kmene si vyvolil Izai (Jišaj, Jesse). Je zřejmé, že pravděpodobnost naplnění se stále zmenšuje.
Ve druhé knize Samuelově 7,12-16 a v knize proroka Jeremiáše 23,5 vyloučil Bůh sedm z osmi
Izaiových synů. Čteme, že Boží muž bude nejen ze semene ženy, z rodu Šémova, ze židovské
rasy, z rodu Izáka, z rodu Jákoba, z kmene Juda, ale také z rodu Davidova. Žalm 22 z roku
1012 před Kristem předpovídá, že ruce a nohy tohoto muže budou probodnuty (to znamená, že
bude ukřižován). Toto proroctví vzniklo 800 let před tím, než začali Římané praktikovat
popravu ukřižováním. Izajáš 7,14 dodává, že se narodí z panny - přirozené narození z
nepřirozeného početí, tedy něco, co člověk nemůže naplánovat, ani ovládat. Několik proroctví
zaznamenaných v knize Izajáše a v Žalmech popisuje společenské klima a reakce, s nimiž se
bude Boží muž setkávat: Jeho vlastní národ - Židé - Ho odmítnou a pohané v Něho uvěří.
Někdo jej bude předcházet (Izajáš 40,3; Malachiáš 3,1) - hlas volajícího na poušti, někdo, kdo
pro Něj připraví cestu - Jan Křtitel. Povšimněme si dalších sedmi prorockých detailů. Bůh
předpověděl, že Mesiáš bude zrazen přítelem za třicet stříbrných a ty budou vrženy na podlahu
v chrámu a použity ke koupi hrnčířova pole. Podle knihy Micheáše (5,2) vyloučil Bůh všechna
města světa a vybral Betlém s méně než 1000 obyvateli jako místo, kde se Mesiáš narodí. V
řadě dalších proroctví Bůh dále předpověděl časové souvislosti, které jednoznačně ukazují k
Ježíši Kristu. Například v knize Malachiáše (3,1) a ve čtyřech jiných textech Starého zákona je
napsáno, že Mesiáš přijde v době, kdy bude chrám v Jeruzalémě ještě stát. To je velmi
významné proroctví, když si uvědomíme, že chrám byl zničen roku 70 našeho letopočtu a dosud
nebyl obnoven. Přesný rodokmen, místo, čas a způsob narození, reakce lidí, zrada, způsob
smrti - to jsou jen některé ze stovek údajů popisu, podle něhož můžeme rozpoznat Božího Syna,
Spasitele světa. Někdo může namítnout, že některá z uvedených proroctví se mohla docela
dobře naplnit i na jiných lidech třeba na Kennedym, Kingovi, Násirovi a dalších. Zřejmě je
možné připustit, že se jedno nebo dvě proroctví naplnila i na jiném člověku, nikoli však všech
60 hlavních a 270 podrobnějších proroctví. Pokud byste našli někoho jiného než Ježíše Krista,
ať už mrtvého nebo živého, v jehož osobě by se naplnila jen polovina předpovědí týkajících se
Mesiáše, jak je uvedl Fred John Meldau v knize "Messiah in Both Testaments" (Mesiáš v obou
zákonech), vyplatí vám Denverské nakladatelství Christian Victory Publishing Company
odměnu 1000 dolarů. H. Harold Hartzler, člen americké vědecké společnosti, napsal v
předmluvě ke knize Petera W. Stonera:"Výbor americké vědecké společnosti pečlivě
přezkoumal rukopis knihy Science Speaks (Věda hovoří) a dospěl k závěru, že uvedené vědecké
materiály jsou spolehlivé a přesné. Použitá matematická analýza je založena na principech
počtu pravděpodobnosti, které jsou naprosto správné, a profesor Stoner ji použil řádným a
přesvědčivým způsobem." Dále uvedu několik čísel ze zmíněné knihy, abych ukázal, že počet
pravděpodobnosti vylučuje náhodu v naplnění proroctví. Stoner napsal, že použijeme-li počet
pravděpodobnosti u osmi z těchto proroctví, "zjistíme, že šance, aby se osm proroctví naplnilo
na jednom člověku , a to se jedná o kohokoli, kdo žil od počátku až po současnost, je 10na17."
To je 1 : 100 000 000 000 000 000. Abychom si mohli představit, o jak ohromné číslo jde,
Stoner přirovnává:"Vezměte uvedené množství stříbrných dolarových mincí a pokryjte jimi celé
území státu Texas (692 407 km2). Pokryjí celou plochu ve vrstvě asi 50 cm vysoké. Pak
označte jednu minci a důkladně všechny promíchejte. Někomu zavažte oči a řekněte mu, že
může jít, jak daleko bude chtít, ale že musí zvednout právě tu jedinou označenou minci. Jakou
má šanci, že se mu to podaří? Právě takovou, jakou měli proroci, kteří by napsali z vlastní
moudrosti osm proroctví, jež by se naplnila na kterémkoli člověku od jejich doby až po dnešek.
Tato proroctví byla buď napsána z Boží inspirace, nebo je proroci napsali podle svého
uvážení. V takovém případě by měli proroci šanci 1 : 10na17, že se naplní na jednom člověku.
Všechna se však naplnila na Pánu Ježíši Kristu. To znamená, že samotné naplnění osmi
proroctví na jedné osobě dokazuje, že byla napsána pod Božím vlivem s takovou
jednoznačností, že stačila pouze jedna možnost z 10na17, aby se naplnila." Jiní lidé namítají,
že se Pán Ježíš úmyslně snažil naplnit starozákonní proroctví. Tato námitka se jeví jako
lákavá, pokud si neuvědomíme, že mnohé podrobnosti příchodu Mesiáše nelze ovládnout
lidskými prostředky. Například místo narození. Když se Herodes vyptával velekněží a zákoníků,
kde se má Mesiáš narodit, odpověděli mu:"V judském Betlémě, neboť tak je psáno u
proroka."(Matouš 2,5) Doba Jeho příchodu, způsob Jeho narození, Jidášova zrada a cena
zrady, ukřižování, reakce lidí, výsměch, plivání, losování o Jeho oděv, Jeho oděv nebyl
roztržen, při ukřižování Mu nebyly zlomeny nohy oproti všem dalším ukřižovaným lidem
vůbec...atd. Polovinu proroctví by nemohl nijak ovlivnit. Nemohl by to nijak zařídit, aby se
narodil ze semene ženy, aby byl z rodu Šémova, potomkem Abrahamovým atd. Není divu, že se
Pán Ježíš a apoštolové odvolávali na naplněná proroctví, aby doložili tato tvrzení. Proč si Bůh
s tím dával takovou práci? Věřím, že proto, aby Pán Ježíš měl při svém příchodu na svět
všechny potřebné "pověřovací listiny". (konec citátu knihy)

Vraťme se zpět do Karlových Varů. Seděl jsem na válendě v ubytovně orchestru, v rukách
Bibli a brožurku o první Mojžíšově knize – Genesis a v hlavě jsem měl lavinu myšlenek silně
volajících o Božím díle spasení. Byl jsem náhle konfrontován s Někým, kdo na mne myslel
ještě v době, kdy jsem o Něm nechtěl nic vědět, ba kdy jsem ještě vůbec nebyl na světě. Tento
Mesiáš není podle Písem nikdo jiný, než Bůh sám vtělený na svět do lidského těla. Bůh
skrze proroka Izajáše praví, že On je Spasitel a krom Něj nikdo jiný, tedy spasitel, který by
nebyl sám Bůh, by byl falešný a nemohl by spasit. Jedině Bůh sám může mít tu nezměrnou
moc a sílu, aby očistil člověka z tak obrovského hříchu, ve kterém je člověk uvězněn.
Tento biblický Bůh Stvořitel Spasitel a Pán nechal svým služebníkům zjevit Své slovo, dnes
již dokončené – Bibli. Skrze Své slovo se nechává poznat člověku a sám mu Písma
jednomyslně vykládá pod vlastním vedením skrze Ducha Svatého. V Písmu svým slovem Bůh
zaslíbil člověku Spasitele, Božího Syna, který v uložený čas vezme na sebe lidské tělo, stane
se ve všem příbuzný člověku kromě hříchu a jelikož je čistý od hříchu, může dokonale žít i
konat a vzít na Sebe hříchy všech ostatních. Tato slavná událost se stala na přelomu našeho
letopočtu v Izraeli, v judském Betlémě, kde z panny Marie přišel na svět Boží Syn, Pán Ježíš
Kristus, Bůh sám vtělený v lidském těle. Přišel do Svého vlastního izraelského národa, ale
vrstva nábožensky falešných a duchovně slepých Židů Jej nepřijala jako Mesiáše oproti všem
zázrakům, které činil, jež nemohl učinit nikdo jiný než Mesiáš a oproti svědectví židovských
Písem Starého zákona a přímému svědectví Boha Otce v nebesích. Pán Ježíš je však přijat
pravými věřícími Židy, z nichž povstávají Jeho učedníci a apoštolové – řecky "apostoloi"
poslové. Po svém zavržení oficiálními náboženskými představiteli národa se spolu se
svými učedníky obrací k pohanům, kteří v té době byli, na rozdíl od Židů, bez zaslíbeného
Mesiáše, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez
naděje a bez Boha na světě. Pohané Pána Ježíše přijímají za Spasitele, vyznávají Mu svůj
hřích, věří, že On je mocen je vysvobodit z pout hříchu, smrti a věčného odloučení od Boží
tváře a stávají se Jeho učedníky. Přichází čas, kdy má být naplněno to, co o Něm prorocky
svědčí Písma ohledně zástupných obětí doby Starého zákona. Pán Ježíš dovršuje tuto
nekonečnou řadu zástupných obětí beránků a stává se Beránkem, který na sebe bere všechen
hřích světa. Hřích všech lidí tehdy i dnes žijících je vložen na čistého Božího Syna, který se
hříchu nedopustil. Před vlastními slovy dám přednost svědectví biblického proroka Izajáše,
který více než 700 let před narozením Mesiáše o Něm hovoří v 52. a 53. kapitole:

"Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí ztrnuli
úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled
takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové
zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli. Kdo
uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak
oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný,
že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený
nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.
Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je
raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši
nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili
jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.
Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před
střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho
pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. Byl mu dán hrob se
svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale
Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří
potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří
světlo, nasytí se dny. Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým;
jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude
dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích
mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných."

S hrůzou jsem zjistil, že za můj hřích nebylo žádné menší platidlo, žádné menší výkupné, než
krev Božího Syna, která tekla z golgotského kříže. Chtěl jsem se do té doby zalíbit svému Otci
dodržováním Jeho zákona, ale neustále jsem se přesvědčoval, že ať se snažím sebevíc, vždy se
najde něco, v čem pochybím a upadnu do hříchu. Nezatajoval jsem Bohu svůj hřích, vyznával
jsem Mu jej, ale neměl jsem sílu nehřešit, což mne počalo sužovat a přivádět do bezvýchodné
situace. Miloval jsem svého Boha díky Jeho lásce ke mně, ale věděl jsem, že svým hříchem
poskvrňuji vztah mezi mnou a Jím. Doléhalo na mne prokletí Božího Zákona, který mi
dosvědčoval, že jsem neschopen přistoupit do svaté a spravedlivé Boží přítomnosti, protože se
svou vlastní vrozenou nespravedlností a nesvatostí nemohu před Bohem obstát. K tomu
se připojovala slova, která Bůh zjevil služebníku Jakubovi, že i kdyby se někdo provinil proti
jednomu Božímu přikázání, provinil se současně proti všem, jelikož zhřešil proti Bohu a
Zákonu tak jako tak. Bůh na rozdíl od člověka nečiní rozdíly mezi jednotlivými hříchy, co se
týče trestu za ně. Pravda, existují velké a malé následky hříchu, ale před Bohem neexistuje
velký či malý hřích. Bůh stanovil za hřích smrt bez jakékoliv další klasifikace. Bůh také
potvrzuje, že není jediného člověka bez výjimky, který by nehřešil a nebyl smrti zaprodán.
Nestal jsem se hříšníkem tehdy, když jsem zhřešil, ale hřešil jsem právě proto, že jsem od
narození žil trvale ve stavu hříchu, i když jsem měl o sobě třeba někdy lepší smýšlení.
Pokud bych odešel z tohoto světa neočištěn od hříchu, nemohl bych přijít do svaté Boží
přítomnosti, ale na místo vně, které Bible označuje slovem peklo. Potřeboval jsem záchranu
jiného druhu, než je vlastní snaha o polepšení, neměl jsem sílu se trvale polepšit. Hřích
na mne útočil ze třech stran, mé vlastní tělo smýšlelo a jednalo proti Bohu i lidem, okolní svět
na mne chrlil nástrahy, využívaje při tom lidských žádostí a pýchy života, a v neposlední řadě
odvěký svůdce, nepřítel člověka a mistr lži satan mě pokoušel, kde jen mohl. Svým způsobem
života jsem se před Bohem sám odsuzoval k zaslouženému spravedlivému zatracení. Záchrana
mohla přijít jen od Boha samého udělením milosti - amnestie na můj hřích. Spravedlnost Boží
by tím však byla zkompromitována, nebyl by vykonán zasloužený trest za hřích. Buď chvála
Bohu, že milostivě pamatoval na mne, který pro svůj poměr k Bohu nebyl hoden Jeho lásky a
péče! Bůh před věky určil možnost zaplatit výkupné za hříšníka, což zjevil izraelskému
národu způsobem zástupných zvířecích obětí, které svými vlastnostmi a obsahem předpovídaly
oběť Boha samého, Který v uložený čas vzal na sebe lidské tělo, nesmírně se ponížil z
nezměrné lásky k člověku, v osobě Božího Syna Pána Ježíše Krista sestoupil na tento svět,
jenž Ho nebyl hoden, poslušně a dobrovolně přišel až na golgotský kříž, kde vzal na sebe
všechen hřích světa. S tímto hříchem se Boží Syn postavil před nebeského Otce, byl za něj
odsouzen a na Jeho těle byl vykonán trest nad vším hříchem, což nevinnému Božímu Synu
způsobilo nepředstavitelná muka, krveprolití a potupnou smrt. Spravedlivý čistý Boží
Syn trpěl za nespravedlivé nehodné hříšníky, aby skrze Jeho oběť mohl být ze zatracení
zachráněn každý, kdo uvěří, že krev Pána Ježíše Krista, která tekla z golgotského kříže očistila
každý jeho hřích, že jen Jeho krev je dostatečně cenným výkupným na to, aby stačila na úplné
očištění hříšníka z jeho hříchu před Bohem. Pán Ježíš dal svůj život v oběť zcela
dobrovolně a také měl moc jej vzít zpět, což potvrdil svým zmrtvýchvstáním. Zmrtvýchvstání
také potvrzuje, že nebeský Otec tuto oběť přijal. Jeho oběť byla položena v naprosté jednotě a
pokoře vůči Otci v nebesích, který jako Jediný ji dokáže plně vystihnout a ocenit, co se týče
jejích věčných hlubokých nevyčerpatelných kvalit. V celém bezhříšném dokonalém
životě i v zástupné oběti Pána byl Otec nebeský plně uspokojen, byla Jemu přinesena ta pravá
neposkvrněná libá vůně oběti, jak o ní hovoří Písmo. Ve vůni této oběti může člověk očištěný
krví Mesiáše přijít před Boží tvář a smí mít s Bohem věčné společenství.

Okamžitě, co mi v několika vteřinách proběhl myslí obsah minulých řádků pojednávajících o
oběti Božího Syna, jsem věděl, že si nemůžu dovolit ani na chvíli meškat. Padl jsem na zem
před Boží tvář, nehodlal jsem už vstávat s předsevzetím o vlastním polepšení, nedělal jsem si o
sobě žádné iluze, prostě a upřímně jsem Pánu Bohu vyznal svou hříšnost i jednotlivé hříchy
jako takové, úpěnlivě se slzami tekoucími na zem jsem Ho prosil o odpuštění na základě
výkupného díla Jeho Syna. Prosil jsem Otce o pomoc před mnou samým jako malé ubrečené
dítě, když přijde k rodičům s přiznáním, že udělalo obrovský průšvih. Žádal jsem svého
nebeského Přímluvce Pána Ježíše, abych již nevládl svou bytostí já, nýbrž On sám aby žil ve
mne. Vírou jsem mohl přijmout fakt, že trest za můj hřích byl již vykonán na Božím Synu,
který mne zastoupil před Božím soudem, abych před něj nemusel být postaven já sám.
Děkoval jsem Pánu za to, že ani za takového hříšníka se nezdráhal obětovat, věděl jsem, že si
tak draze zaplacené omilostnění nezasloužím. Chválil jsem Jej za vykonané spasení, které je
provždy platné a které navždy odstranilo před Boží tváří každý můj minulý i budoucí hřích.
Uvědomoval jsem si, že v době, kdy Pán Ježíš trpěl na kříži byl ještě každý můj hřích
budoucností, tudíž by bylo bezpředmětné se domnívat, že oběť Božího Syna by stačila jen na
hříchy před obrácením a po obrácení bych snad potřeboval další Jeho oběť či nějaký skutek
zásluhy. Naopak by se jednalo o urážku svaté Osoby a dokonalé oběti Božího Syna, kdybych
tvrdil, že Jeho výkupné dílo není pro spasení dostačující a potřebuje ještě od člověka jaksi
dodělat. Boží slovo ujišťuje, že Pán Ježíš byl jen jednou obětován, Jeho výkupné dílo je již
zcela hotové a co do kvality zcela dokonalé, nemůže se na něm nic změnit a buď díky Pánu za
to! (viz. epištola k Židům atd.) Dílo Pána Ježíše však smrtí na kříži neskončilo, On
slavně vstal z mrtvých, jak Sám předpověděl v souladu s Písmem, čímž jako Jediný zcela
porazil smrt, hřích i satana. Zvítězil nad ním přesně mj. podle prvního proroctví z Genesis, že
On, potomek ženy rozdrtí satanovi hlavu, ačkoliv satan Mu potře patu. Jeho vzkříšení je velice
podrobně známou historickou skutečností, jako je mnoho dalších událostí světových dějin.
S Jeho skutečným tělesným vzkříšením podle Písem stojí a padá celé spasení člověka.
Nekonalo - li se vzkříšení Páně, pak ani věřící v Něj nemůže vírou povstat k novému životu,
kdy sobě, světu a hříchu je již ukřižován, aby byl živ jen svému Pánu. Tělo Pána Ježíše bylo
po smrti a sejmutí z kříže nabalzamováno mastmi, ovinuto plátny a vloženo do prázdné hrobky
boháče Josefa z Arimatie, jemuž s tím pomáhal Nikodém, učedník původně z farizeů. Židovští
představitelé nepřátelští Pánu Ježíši věděli dobře o Jeho předpovědích vzkříšení, proto se
postarali o to, aby hrobka zavalená několikatunovým balvanem byla osazena římskou pečetí a
byla neustále hlídaná stráží. Přesto Pán třetího dne vstal z mrtvých, hrob byl za účasti
andělských zjevení otevřen a každý tak mohl vidět prázdný hrob i zanechaná plátna v něm.
Římská stráž, na svou dobu nejlépe vycvičená vraždící jednotka, po šoku z celého zážitku se
neodvažuje jakkoliv zasahovat a ke hrobu se blíží ženy učednice, které vůbec netuší nastalou
událost, míní pokračovat v balzamování těla, a akorát uvažují mezi sebou, kdo jim odvalí
balvan u vchodu do hrobky. Nalézají hrob otevřený a prázdný a římskou stráž ve velkém šoku.
Popadá je nejdříve strach následovaný návalem radosti ze zjištěné události vzkříšení a poté
běží za ostatními učedníky. Ti jsou pro strach ze Židů skryti a zpočátku ženám nevěří jejich
zprávu. Dokonce jeden z učedníků Tomáš se nechává později slyšet, že uvěří jedině tehdy, až
uvidí Jeho rány po hřebech a kopí a vloží do nich svůj prst. Přesto se ostatní učedníci
nechávají ženami přesvědčit a celou událost si ověřují na místě. Mezitím vzchopení římští
strážníci celou událost líčí židovským kněžím. Ti po poradě se staršími podplácí strážníky
větší sumou peněz a nařizují jim, aby nahlásili, že učedníci ukradli tělo, když oni na stráži
nedopatřením spali. Jelikož však za usnutí na stráži byl v římském impériu trest smrti, židovští
kněží a starší ujistili strážníky, že dostane - li se tato záležitost před hejtmana, oni to s ním
srovnají. Bylo - li by tělo Páně skutečně ukradeno, stráž by byla popravena a ne podplacena.
To už se zmrtvýchvstalý Pán zjevuje mnohým učedníkům osobně či během shromáždění.
Dokonce při jedné příležitosti se s Ním setkává více jak 500 učedníků najednou. Pán se
setkává i s Tomášem, který vyznává: "Pán můj a Bůh můj!" a dostává od Pána odpověď: "Žes
mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Pán s učedníky i stoloval,
aby věděli, že není éterický duch, ale že vskutku vstal tělesně z mrtvých. 40 dní se jim
zjevoval, informoval je o všem důležitém a nařídil jim, aby očekávali seslání Ducha svatého,
tzv. křest Duchem svatým, který také proběhl o letnicích v Jeruzalémě desátý den po Jeho
návratu zpět do nebes, kde On zaujal místo po pravici Otce, které Mu od věčnosti náleží.
Sesláním Ducha Svatého Pán Ježíš vybudoval Církev, o které pravil, že je Jeho tělo sestávající
ze všech věřících v Něj. Tato Církev je postavena na skále, kterou je podle Písem
výlučně Bůh sám. Stejně tak je výlučně Pán Ježíš její jediná hlava. Jeho Církev Ho má chválit,
náležitě ctít, sloužit Mu skrze způsoby, které On v Písmech vysvětluje a má kolem sebe šířit
radostnou zvěst - evangelium o spáse, která se nabízí každému hříšníku na základě výkupného
díla Pána Ježíše na kříži.

Jeho absolutně dokonalé výkupné dílo má moc očistit z hříchu kteréhokoliv hříšníka bez
výjimky. Neexistuje hřích, na který by nestačila krev Božího Syna jako dokonalé
zadostiučinění před Boží tváří. Stejně však neexistuje člověk, který by se mohl bez očištění
Ježíšovou krví před Boží tvář postavit. Pravda je, že se všichni lidé musí setkat s Bohem.
Někteří se s Ním setkají jako se Spasitelem, jiní jako s neúprosným spravedlivým Soudcem.
Jeho oběť se vztahuje na všechny věřící lidi, kteří žili v době před touto obětí, věřili Bohu a
dělali to, co On jim přikazoval a co si nyní můžeme přečíst ve Starém zákoně. Bůh
přikazoval dodržování Jeho zákona, aby byla člověku zacpána ústa a celý svět aby byl před
Bohem obviněn z hříchu. Nyní bylo zjeveno ospravedlnění bez dodržování zákona, které je ale
zákonem předpovězeno a dosvědčováno. Ospravedlnění z hříchu uvalené na všecky věřící v
Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele. Ospravedlněný svatý vykoupený člověk se již nemá
čím chlubit před lidmi, ani před Bohem. Spasení dostal z pouhé milosti bez jakýchkoliv zásluh
z jeho strany. Veškeré zásluhy vydobyl Pán Ježíš svým svatým životem bez hříchu a
dokonalou obětí na kříži. Omilostněnému hříšníku, obmytému krví golgotské oběti, byly před
Boží tváří připočteny Jeho zásluhy a Jeho spravedlnost výlučně z pouhé milosti.
Následkem toho si věřící člověk může být v přítomném čase jistý svým spasením a cílem
svého putování, jako si tím byli jisti první křesťané, o čemž Písmo Svaté podrobně hovoří.
Jistota se opírá o mnohé výroky Boží v Písmech, především o fakt, že výkupné dílo závisí plně
na neotřesitelném Bohu, ne na labilním člověku. Vykoupením se Pán postaral o všechny
své věrné, které nazývá od té chvíle svatými. Co je svaté, to je odděleno pro Boha a podle toho
již svatý vykoupený člověk nepatří sám sobě, protože bylo za něj zaplaceno výkupné. Bůh si
od té chvíle činí nárok na všechny oblasti jeho života. Vykoupený člověk je vybízen, aby
chodil podle Ducha Svatého, který v něm přebývá. Tento životní princip je vyšší, než chůze
podle zákona, který člověk není schopen dodržet a potřebuje být akorát omilostněn z jeho
prokletí. Chůze podle Ducha Svatého znamená plné vedení Bohem v celém životě člověka
včetně všech jeho rozhodnutí a skutků. Člověk chodící Duchem rovněž žije v souladu s Božím
zákonem, avšak síla ke svatému životu nepochází již od člověka, ale od Pána Boha. Pán
spaseného člověka uschopní, aby mohl vůbec činit věci, které dříve nebyl schopen ani
obmyslet natožpak vykonat. Mnohem dokonaleji o díle spasení hovoří mimo jiné epištola
Římanům, kterou tímto doporučuji k prostudování před mými souhrnnými výklady.
Z Písem Svatých, která mi Boží Duch otevřel a náležitě vyložil, mi bylo dáno poznat Osobu
Božího Syna tak, jak Ho nemůže znát nikdo, kdo není spasený. Ateisté se mnohdy snaží
popírat Jeho historickou existenci. Badatelé však ukázali, že mnohem snáze lze popřít
historickou existenci Napoleona Bonaparte než Pána Ježíše Krista. Proto mnozí ateisté Jeho
existenci již nepopírají, ale považují Ho pouze za jednoho z mnohých náboženských vůdců či
myslitelů dějin. Někteří Ho považují spíše za negativní postavu dějin, která šířila o sobě
samém a o dalších věcech vědomé lži. Další početné skupiny zneužívaly a nadále zneužívají
Jeho pozměněného odkazu k vlastnímu obohacení a vojensko - politickým intrikám, aniž by
Ho doopravdy následovaly. Příslušníci různých náboženství a křesťanských sekt o Něm šíří
snad nejvíce omylů a bludů vůbec. Jedni tvrdí, že Pán odešel do Indie učit hinduisty, druzí Ho
nepovažují za Božího Syna jenž je roven Bohu Otci. Byly napsány sáhodlouhé knihy na
vyvrácení mnohých dalších mylných názorů o Osobě Pána Ježíše, proto se jimi nebudu nadále
příliš zaobírat. Jisté je, že nebeský Otec, Svatý Duch a Písma o Něm svědčí jako o Bohu
samém vtěleném do lidského těla, který je jeden a tentýž Bůh jako Otec či Duch Svatý. Pán
Ježíš není žádná Bohem stvořená bytost nižšího postavení než Bůh sám. Jenom Bůh může
odpustit hříchy vůči Němu a Pán je zde na zemi lidem odpouštěl bez toho, aniž by se tím
rouhal. Také činil další skutky i prohlášení, jimiž zjevoval svou rovnost s Bohem Otcem.
Vždyť právě za to byl pronásledován nábožensky založenými falešníky, stačí si prostudovat
jednotlivá evangelia nejlépe pro začátek Janovo evangelium.

Spasením člověka a obdržením věčného života s Bohem vše nekončí. Naopak nový život,
nový člověk právě povstává poté, co starý člověk s celým svým minulým životem bere za své.
Starý není reformován na nového, ale starý zemře, aby nový mohl žít. Takhle velikým
milníkem, tlustou čárou za starým životem, je obrácení k Bohu. Křesťan má tuto
skutečnost zpětně vyznat veřejným křtem, který podle prvních křesťanů není pokropení, ale
úplné ponoření do vody a následné vynoření - starý zemřel, nový povstal spolu s Kristem.
Když Pán vstal z mrtvých, smrt nad Ním již neměla moci. Když křesťan je spasen, duchovně
vstane z mrtvých, aby žil Bohu, duchovně již neumírá (viz. ep. Římanům 6. kapitola aj). Pro
Boha nepřestává být Jeho dítětem, poněvadž se Mu svým uvěřením narodil. Dítě narozené
rodičům také nepřestává být jejich fyzickým potomkem, i kdyby se dělo cokoliv.
Společně s obdržením Ducha Svatého je každému věřícímu bez výjimky dán zvláštní dar
Ducha, aby jím křesťan sloužil na místě, které mu Pán přidělí. Písma svatá samozřejmě
nepřipouští výjimku, neexistuje spasený člověk bez duchovního daru ke službě. Neexistuje,
aby ve společenství věřících sloužil jen jedinec a ostatní nikoliv, Pán nikdy nesoustředí
všechny duchovní dary v osobě jednoho jedince, který je jaksi ve vyšším postavení nad
21ostatními. Pán nepřipouští žádnou lidskou hierarchii v církvi vyjma starších čili
dohlížitelů, kteří však nepanují nad dědictvím Páně, ale jsou příkladem ostatním a nesou za ně
před Pánem o to vyšší zodpovědnost se všemi vyplývajícími důsledky. V početnějších sborech
těchto starších dohlížitelů bývá celá skupina, nikdy nemají mezi sebou nadřízeného jednotlivce
či orgán. Nad nimi je výlučně Hlava Církve - Pán Ježíš. Chodit Duchem a sloužit má křesťan
po celý zbývající život, který má být ukončen přirozenou smrtí či přímo vtržením všech
věřících k Pánu do nebes, což je ale časově neznámá událost, která může, stejně jako přirozená
smrt, přijít v kterýkoliv okamžik. Tímto vtržením všech svatých věřících křesťanů skončí
nynější období hlásání evangelia Boží milosti a budování Církve. Poté začne doba
sedmiletého soužení s přímými Božími soudy a projevy antikrista na zemi. Izraelský národ
jako celek, do té doby to byli jen jednotlivci, pozná svého Mesiáše a obrátí se ve víře k Němu.
Židé budou Bohem shromážděni z celého světa zpět na území historického Izraele. Během
doby sedmiletého soužení ale budou pronásledováni na smrt pro svou víru v Mesiáše.
Odmítnou se totiž spojit s celosvětovým nábožensko-politickým systémem, který v té době
bude sloužit výhradně satanu. Právě tento systém má být podle Písem ono univerzální
celosvětové náboženství, jakýsi Babylon, směsice všech náboženství a kultů, ve spojení se
sjednocenou celosvětovou ekonomickou a politickou mocí. Čtenáři, četl jste, čemu jsem věřil
v době mého praktikování okultismu? Není podezřelé, když dva navzájem protichůdné
systémy, které se vzájemně neuznávají, biblický versus východní, mají v principu totožný
výklad budoucích událostí? V jedné věci se ale zásadně liší, oba dva systémy stojí na opačné
straně barikády. Východní systémy označují budoucí politicko-náboženský Babylon pozitivně,
biblická zpráva ho však označuje za dílo satanovo, které Bůh beze zbytku zlikviduje. Dříve
jsem stál na jedné straně barikády, neochvějně jsem jí věřil, ale nyní mi bylo nepřímo
potvrzeno pravdivé biblické poselství spolu s otřesným odhalením, že jsem ve skutečnosti stál
v narkóze mysli na straně toho Zlého. Písma praví, že během doby soužení to bude antikrist,
který přijde na zem do předem připraveného prostředí, a ne onen mimozemský Ježíš v korábu
UFO, jak jsem věřil. Antikrist se však prohlásí za Pána, nechá se tak i rouhavě uctívat a
všichni nespasení členové křesťanstva, kteří na zemi zůstanou po vtržení spasených údů
Církve a kteří mezitím splynou s náboženským Babylonem, spolu s ostatním světem ho budou
následovat v domnění, že slouží pravému Bohu. Budou páchat na izraelském národě holocaust,
poněvadž tito spasení Židé se nepodvolí Babylonu a budou jako jediní kázat pravdivé
evangelium o jediné cestě spasení skrze víru v zástupnou oběť Božího Syna na kříži. Doba
soužení světa a Izraele skončí náhlým mocným příchodem Páně na zem, kdy Pán mocně
svrhne z povrchu zemského všechen lidský politicko-náboženský neřád, Babylon světa opilý
krví Jeho učedníků a proroků. Zde bude zřízeno Jeho království, Jeho svatá Theokracie, jediný
spravedlivý politický systém, jaký před tím nikdy na zemi nebyl. V něm mají spasení věřící
všech dob žít a kralovat spolu s Mesiášem Božím Synem, který se podle proroctví posadí na
Davidův trůn v Jeruzalémě jakožto Král králů a Pán pánů. Tito spasení vzkříšení věřící nemají
být nějakými éterickými bytostmi, ale při prvním vzkříšení obdrží nová proměněná těla od
Boha, která nebudou podléhat hříchu a zkáze. Během Božího království na zemi bude satan
Bohem dočasně spoután a nikde v ničem nebude patrný jeho vliv. Ti, kdo budou mít účast na
prvním vzkříšení, které ukončí nynější dobu milosti a budování Církve a které předejde dobu
sedmiletého soužení, jsou osvobozeni od moci tzv. druhé smrti. Na konci Božího království na
zemi má být satan opět propuštěn, svede celé národy k boji proti Králi a Jeho svatým, a bude
při finálním Božím soudu vhozen do ohnivého jezera, které je druhá smrt. Nakonec budou
před Boží tvář postaveny všechny nespasené bytosti čekající mezitím pro svůj hřích v pekle a
budou spravedlivě odsouzeny ke společné záhubě se satanem. Bůh mezitím otevře brány
dokonalého věčného města, Jeruzaléma z nebes, aby v něm navěky pobýval v přímém
společenství se všemi Svými vykoupenými. To je završení celé historie a budoucnosti Božího
stvoření, vyústění všech Božích plánů s vykoupenými lidmi - věčný stav.

Písmo svaté výše uvedené učení zjevuje v mnohem větších podrobnostech, na které zde
pochopitelně nemám místo. Také vzniklo na toto téma mnoho vzácně spolehlivých, ale i
bludných knih. Ve sboru věřících v Karlových Varech jsem byl zásadním základům víry
vyučen, aby mě Pán připravil na nejednoduchou pouť životem s Ním. Byl jsem podle
biblického vzoru, jako věřící spasený křesťan, pokřtěn v krásném rybníce divočiny Krušných
hor. Záhy jsem obdržel místo v orchestru Národního divadla v Praze a kompletně jsem se z
Varů odstěhoval. V Praze jsem se scházel opět se svým bratrem v Kristu Honzou Mikešem,
který mezitím na kolejích AMU z Boží milosti založil pravidelná setkávání i ostatních
spasených studentů, pravda zástupy nás tam nebyly, ale to není pro společenství s Pánem
vůbec nijak důležité. Scházeli jsme se k pravidelným modlitbám a zpytování Písem,
shromáždění posloužila i většině okolních neobrácených studentů. Já jsem byl mezi svými
bratry studenty vyučen dalším hlubším neochvějným pravdám Písem a vím, co mluvím, když
řeknu, že jsem tím předešel mnohým potencionálním pádům v některých oblastech života, ve
kterých jsem jako čerstvě obrácený neměl mnoho světla a duchovního úsudku. Pro mne byla
tato společenství nezaměnitelná svým významem pro můj další duchovní život, ale nemohla
mi plně vystačit pro zbytek života. Přítomnost Páně je mezi Jeho věrnými kdykoliv a kdekoliv,
kde se oni sejdou v Jeho jménu, ale Pán určil pro společenství věřících sbory, kde se věřící
scházejí nejen ke zpytování Písem a k modlitbám, ale kde se slaví Večeře Páně podle Jeho
příkazu a kde jsou zastoupeny pokud možno všechny generace obou pohlaví, jak to bývá v
každé větší rodině. Takový sbor spolu žije právě jako širší rozvětvená rodina, jednotlivé údy se
do určité míry vzájemně znají a jeden o druhého jeví přiměřenou péči spojenou se
spoluzodpovědností. Osobně jsem tehdy znal jen jedno společenství křesťanů v Praze, které se
vykazovalo tímto profilem alespoň navenek. Celou věc jsem nesvěřil Pánu na modlitbách,
neporadil jsem se ani s jediným znalým a moudrým bratrem a rozhodl jsem se o své vůli, že
tento sbor bude mým domovským sborem, kde míním Pánu sloužit jako na místě, na které mě
On poslal a kde budu užívat plného duchovního společenství s Ním a s Jeho věrnými. Záhy
jsem se přesvědčil, že jsem udělal chybu. Rozbil jsem si nos a poznal jsem, že nemohu svá
rozhodnutí nechávat na sobě samém, nemohu si sám vybírat společenství, i kdyby se nazývalo
stejně či hlásalo navenek jednotu se sborem, ze kterého jsem přišel. Pán neudělí schválení k
mému začlenění do sboru skrze to, kolik mám v tom či onom sboru kamarádů, jak se mezi
nimi cítím, jakou oni věnují příjemnou pozornost mému starému neduchovnímu egu, jaké mi
poskytují sebeuplatnění, jak vyhovují mým přáním atd. atd. Rozhodující pro příchod do sboru
je věrnost sboru novozákonním principům zjeveným v Písmech v oblasti oslavy Páně, výuky i
řádu shromažďování. O věrnosti jednotlivců Pánu v osobním životě mimo shromáždění ani
nemluvě. To však vyžaduje předchozí obšírnou znalost Písem a jejich uplatňování v praxi, než
má dojít k ověření zamýšleného vstupu do sboru. Já nic takového nevěděl a neuměl, měl jsem
ve sboru několik známých, sbor hlásal navenek jednotu se sborem v Karlových Varech, a tak
jsem se rozhodl vstoupit. Ihned jsem narazil na věci, které se ve sboru hlásaly např. o
katolicismu, jež se neshodovaly s výroky Božími v Písmech o podobných společenstvích a
principech. Římští katolíci v oficiálním učení např. věří, že je prý Kristus při mši znovu
obětován a to dokonce bez krve. Potom by však golgotská oběť Pána Ježíše nemohla být
jedinou obětí, tudíž by nemohla sama o sobě stačit na smazání všech hříchů věřícího, tím by
nutně nebyla dokonalá, čili katolíci k ní musí přidávat různé věci jako svátosti, obřady všeho
druhu, zpovědi atd. Ve sboru jsem byl veden a proti Písmu vyučován, že tyto věci u katolíků
nejsou překážkou k jejich spasení a že mnozí z nich jsou naši bratři a sestry v Pánu. Kdo však
nevěří, že ho golgotská oběť Božího Syna může očistit jednou provždy, nachází se v hlubokém
stavu nevěry vůči Bohu a výkupnému dílu Pána Ježíše, nemluvě o mnoha dalších vážných
odstoupení katolíků od zjevení Písem. Byl jsem dokonce ve sboru nejednou zván na
opětovnou návštěvu mší Tomáše Halíka, což jsem po výše uvedených zážitcích už nemohl
přijímat. Stejná situace nastala i v pojetí autority Písma svatého, které starší sboru převzali z
kruhů takzvané liberální teologie. Jejich pojetí opět odporovalo tomu, co Písmo svaté tvrdí o
sobě samém a o své vlastní autoritě. Shromažďovací řád i způsob oslavy Páně či způsoby
služby kázáním ve sboru, to vše neslo pečeť přizpůsobení požadavkům člověka na úkor
samotné Boží pocty. Neméně jsem mezi nimi narazil v otázce synkretismu. To je filosofický
směr, který tvrdí, že pravda je roztroušena v mnoha filosofiích a náboženstvích a že je prý
možné vzít tyto střípky pravdy a poskládat z nich pravdu celou. A propos, proč bych kvůli
slyšení pravdy měl jít za někým, kdo ani mého Pána a Spasitele nezná či vědomě neuznává?
Copak existuje nějaká Pravda, kterou by mi On nikdy nechtěl zjevit? Copak by se jako milující
Bůh nehněval na mou nevěrnost? Pokud mám od Pána to nejlepší, můžu od cizího dostat něco
jiného a lepšího? A vůbec, pakliže bych neznal neotřesitelné absolutní měřítko, podle čeho
poměřím, co je ten střípek pravdy, a co není? Vzpomínal jsem na ty těžké zápasy, kdy jsem se
s Boží pomocí odděloval od okultismu a všech výše uvedených scestných filosofií. Vím lépe
než kdo jiný, že kdybych se býval oddělil jen na 50 či 99,9 procent, ten zůstávající zbytek by
mne svedl zpět do okovů k zániku. Moje oddělení od starého muselo být nutně 100% bez
kompromisů. Mezi údy tohoto sboru jsem byl vystaven i veřejným pochybnostem a útokům na
autentičnost tohoto mého životního svědectví a na Boží dílo, které se dělo v mém životě a děje
dodnes. Rozdělení mezi mnou a tzv. staršími sboru ohledně těchto a dalších otázek bylo
markantní. Jeden z nás kráčel dozadu a druhý dopředu. Nemohli jsme kráčet ruku v ruce a už
vůbec jsme nemohli takto nést společně různá břímě. Zpočátku jsem chtěl ve sboru zůstat v
domnění, že mohu ostatním posloužit k návratu ke zjevené Pravdě v Písmech, ale skrze drsné
odpory začala rychle upadat má duchovní svěžest a jindy neutuchající nadšení z pozemského
duchovního života. Zvlášť druhé jmenované je nezpochybnitelným znamením faktu, že se
takový člověk nachází na místě, kam ho Pán jistě neposlal, i kdyby dotyčný byl přesvědčen o
opaku. U křesťana je v pořádku, když se těší na chvíli, kdy bude navždy se svým Pánem v
nebesích, ale už není v pořádku, když křesťan prosí Pána za vysvobození z trápení skrze brzký
odchod z tohoto světa. Křesťanu taková prosba nepřísluší zvlášť v momentě, když jeho Pán má
pro něj připraveny úplně odlišné plány do života. Sám jsem však nedovedl situaci správně řešit
čímž nastala příležitost, kdy Pán opět z milosti silněji zasáhl do mého pozemského života.
Honza Mikeš, můj první zvěstovatel evangelia, si díky Pánu všiml, že v textových zprávách,
které jsem mu občas psal, se najednou vyjadřuji o věcech, které implicitně zjevují mé
duchovní trápení. Ač byla začínající chladná březnová noc, neváhal se se mnou ihned sejít, a
tak jsme spolu stáli shodou všech okolností na Štefánikově mostě dlouho do noci, otevřeně
rozebírajíce všechny důležité věci ohledně mého života ve sboru. Dozvěděl jsem se mj., že
sbor, ve kterém jsem se doposud nacházel, nevznikl prostým kázáním evangelia mezi pohany,
ale svévolným rozkolem, který byl způsoben v jiném starším pražském sboru. Honza správně
vyřešil situaci a následující den mě vzal na shromáždění tohoto původního křesťanského
sboru, který v té době působil na Letné, od roku 2003 na Spořilově a ve kterém mám své
společenství až dodnes. Ihned po začátku shromáždění, na které jsme s Honzou přišli, má
bytost přítomností Páně mezi svatými začala jásat, a co se týče duchovní svěžesti i radosti z
pozemského duchovního života, byl jsem okamžitě obnoven do stavu, v jakém jsem se
nacházel naposledy ve sboru v Karlových Varech. Bylo mi, jako bych přišel po dlouhé cestě
zpět domů a byl vítán nejbližšími. Pán o mne skrze jednotlivé údy sboru pečoval a dodnes
pečuje tak, že mohu nadále duchovně růst podle Jeho vůle. Mohl bych vypisovat další
pozitiva, ale musím též zmínit, že na světě neexistuje v absolutním smyslu dokonalý sbor
Páně, jelikož se každý skládá s jednotlivých údů, které dosud nejsou proměněny do podoby
Páně, čili do bezhříšné dokonalosti. Ve sboru může být teoreticky i skupina
problémových jedinců, avšak jejich hříšnost nesmí být ukazatelem a motorem dalšího
duchovního vývoje jednotlivců i celého sboru! V ničem nemá být bráněno Bohu, Jeho cti a
svrchovaným požadavkům! A proč vůbec píšu o takové negativní zkušenosti? Abyste milý
čtenáři vzal na vědomí, že název "křesťanský" vám nikdy nic nemůže zaručit a kolem vás se
pod tímto jménem schovávalo a nadále schovává prakticky cokoliv. Důležité je, co tvrdí Bůh a
On svou vůli a měřítko zcela dostatečně zjevil v Písmu svatém - Bibli. Písmo je, co se týče
hebrejských a řeckých originálních rukopisů, doslovně vdechnuto Bohem. Ve svém obsahu je
zcela neomylné, jako je dokonalý jeho Autor, sám Bůh, jediný Neomylný. Proroci, apoštolové
a především Pán Ježíš se častokrát odvolávají na jeho neomylnou autoritu a doslovné chápání
událostí např. v Genesis kap. 1. až 11 atd. Křesťan miluje a denně zpytuje toto Boží
zjevení Pravdy, je mu s bázní podřízen ve všech oblastech života. Křesťan nikdy nenadřadí
kazatelské výroky mluvené či psané v encyklikách, knihách a časopisech nad Písmo svaté, jak
ovšem činí různé denominace a sekty záhuby. Naopak všechny tyto výroky a spisy bude skrze
Písmo prověřovat. Co Písmo nevyučuje o Osobě Boží a výkupném díle, to má křesťan
povinnost odmítnout a to se týká i pravd ohledně každodenního života křesťana a fungování
sboru. Otázka správného výkladu Písma je vyřešena skutečností, že Písmo svaté samo sebe
jednomyslně vykládá v Duchu svatém bez nutnosti nějakých lidských či nadlidských
prostředníků, o kterých samozřejmě Písmo nic neučí navzdory oficiálnímu učení a praxi
mnohých církevnických organizací. Hledá - li křesťan výklad nějaké složité pasáže Písma,
musí tak dlouho pročítat Bibli bez zaujatosti a v pokoře na modlitbách, dokud nenajde oddíl,
který přímo vykládá tuto pasáž. Pak učiní předběžný závěr, se kterým musí prolistovat ostatní
části Písma, zda - li tato myšlenka neodporuje zase jiným částem Písma. Když neodporuje a
naopak je Písmem opět potvrzována, křesťan má povinnost tuto myšlenku přijmout a vyučovat
jakožto pravdu zjevenou Písmem.

Můj Spasitel a Pán Ježíš Kristus byl nejednou oslaven mým nynějším působením ve sboru na
Spořilově, čímž On potvrdil určení, které mi sám dal ohledně místa mého společenství. Nechci
zde ale hlásat jakési evangelium prosperity, které přišlo před časem ze západu - totiž myšlenka
"uvěř a zbohatni". Vezměme první pravé Bohu věrné křesťany, ale i Bohu věrné z různých dob
historie. Co hmotného měli ze své víry v Pána Ježíše jakožto svého Spasitele? Mnozí trpěli
veliké ztráty, pronásledování, kruté mučení, i smrt pro Jeho jméno a svědectví. Já žiji ve státě,
kde není uzákoněna perzekuce křesťanů, ale i na mě má Pán právo dopustit rozličné zkoušky.
To vše ale trvá vždy jen do času, vyúsťuje do stavů lepších než před začátkem zkoušky a
umožňuje mi více upevňovat mé vzájemné pouto a jakousi závislost, kterou na Pánu Ježíši
mám. Co pochází od Pána nikdy nemůže být zlé ve smyslu hříchu. Tak i to, co by člověk za zlé
od Pána označil, může Pán obrátit ve zkušenost důležitou člověku pro jeho další budoucnost.
Vím, že kdyby Pán od počátku nebyl přímo se mnou, ani částečně bych neobstál v mnohých
životních situacích. Bohu buď díky za Spasitele, kterého nám zjevil v uložený čas! Chvála buď
Pánu Ježíši Kristu za Jeho nepomíjivé výkupné dílo a nový věčný život s Ním!

Milý čtenáři, právě jste byl podrobně seznámen se vším podstatným, co se týká vašeho
spasení, jež je pro vás od věků připraveno v díle Pána Ježíše Krista. Rovněž znáte podstatné
události z mého života s Pánem Církve a jistě víte, že jste před Bohem výlučně zodpovědný za
to, jak s poznáním od Něj naložíte. Radím vám postavit se ke zjevenému poznání tak, abyste
sám před sebou nezapřel Pravdu, která vám již byla odhalena. Učinil byste tak lháře nejen ze
mne, ale především z Nejvyššího a Všemohoucího. Čiňte pokání ze svého bezbožného života a
vírou přijměte Pána Ježíše za svého Spasitele. Uvěřte, že Jeho krev tekla z kříže i za vaše
hříchy jako výkupné před Bohem za váš život. Vše ostatní již učiní On, Jeho slovo stačí.
Jsme svobodný sbor křesťanů, věřících a vyznávajících Pána Ježíše jako svého Boha a
osobního Spasitele. Věříme, že Jeho krev, která tekla z golgotského kříže, očistila všechny
naše hříchy. Za své jednání jsme odpovědní pouze jediné Hlavě Církve - Pánu Ježíši Kristu,
žádnému církevnímu svazu, ústřední organizaci, výboru, konferencím, koncilům,
arcibiskupům apod. Věříme ve svrchovanost a postačitelnost Písma svatého pro všechny
případy správy života, jak jednotlivců, tak celého sboru. Zamítáme veškeré spojení s lidskými
naukami a vyznáními, nemáme vlastní církevní zřízení, ani povinné věroučné knihy, úplně
nám postačuje Slovo Boží. Navzájem se z Písem svatých vyučujeme o Jeho osobě a výkupném
díle, ctíme Jej duchovními písněmi a chválami, modlíme se k Němu v Duchu a pravdě,
pravidelně mezi sebou lámeme chléb a dělíme vinný kalich, jak On nám ustanovil činit na Jeho
památku, až dokud On nepřijde. Náš sbor v souladu s praxí prvních učedníků Páně nepobírá
žádné peníze od státu a neexistuje u nás rozdělení na duchovenskou třídu a laiky. Pravidelně se
scházíme v Praze na Spořilově, v Žilinské ulici č. 1835/4 PSČ 141 00. Veřejná shromáždění
míváme v neděli od 9:30 do 11:30 a ve čtvrtek od 19 do 20:30 hodin. Nejlepší spojení MHD je
autobusy 170 či 118 ze stanice metra C Budějovická na zastávku Severozápadní. Na uvedené
adrese je možné nás kontaktovat i písemně, pokud máte zájem se s námi spojit a nemáte
možnost osobně se dostavit.

Modlíme se za Boží spasitelnou milost pro vás.

Petr Pavlíček a mnozí další bratři a sestry v Pánu Ježíši

Epištola k Římanům 10;9:"Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že
ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen."

Následující biblické citáty Starého zákona jsou uvedeny v překladu Bible kralické, citáty
Nového zákona jsou uvedeny v překladu Nové Bible kralické. Jednotlivé citáty z Bible jsou
ukázkový výběr, Písmo jich obsahuje na daná témata mnohem více, proto zpytujte Písmo
přímo:
<1> Izajáš 61:1 Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin,
abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych
vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře...
<2> 1 Korintským 2:9-10 Je napsáno: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani na lidské
srdce nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteří Ho milují." Nám to však Bůh zjevil skrze svého
Ducha. Duch totiž zkoumá všechny věci, i Boží hlubokosti.
<3> Římanům 8:31-34 Když je Bůh s námi, kdo proti nám? Jak by nám Ten, který neušetřil
svého vlastního Syna, ale vydal Ho za nás za všechny, nedaroval s Ním také všechny

věci? Kdo obviní Boží vyvolené? Vždyť Bůh, ten ospravedlňuje! Kdo nás odsoudí? Vždyť
Kristus, ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých; ten je také po Boží pravici a oroduje za
nás!
<4> Leviticus 19:31 Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte,
poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš.
Deuteronomium 18:9-14 Když vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, neuč se
činiti podlé ohavností národů těch. Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb
dceru svou skrz oheň, ani věštěc, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník. Ani losník, ani
zaklinač, ani hadač, ani černokněžník. Nebo ohavnost jest Hospodinu, kdožkoli činí to, a pro
takové ohavnosti Hospodin Bůh tvůj vymítá je od tváři tvé. Dokonalý budeš před Hospodinem
Bohem svým. Nebo národové ti, kterýmiž vládnouti budeš, planetářů a věšťců poslouchají,
tobě pak toho nedopouští Hospodin Bůh tvůj.... a mnohé další citáty z Bible
<5> Matouš 12:29 Jak také může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud
toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům.
<6> Římanům 8:35, 38-39 Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Snad soužení, úzkost nebo
pronásledování? Snad hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Jsem totiž přesvědčen, že smrt ani
život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, výšina ani hlubina ani žádné
jiné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
<7> Skutky apoštolské 19:18-20 Mnozí z těch, kteří uvěřili, tedy přicházeli a vyznávali a
odhalovali své skutky. Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede
všemi je pálili. A když spočítali jejich cenu, shledali, že stály padesát tisíc stříbrných. Tak
mocně rostlo Pánovo slovo a rozmáhalo se.
Židům 4:12-13 Neboť Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká
až k rozdělení duše a ducha, i kloubů a morku v kostech, a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce.
Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno je nahé a obnažené před očima toho,
jemuž musíme složit účet.
<8> Jan 15:5 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese
mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic.
<9> Lukáš 11:23-26 Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou,
rozptyluje. Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech a hledá odpočinek. A
když ho nenajde, říká: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. ́ A když přijde, nalezne
ho vymetený a ozdobený. Tehdy jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak
vejdou dovnitř a bydlí tam a poslední věci toho člověka jsou horší než první."
2 Janův 1:7 Do světa totiž vyšlo mnoho bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v
těle. Každý takový je bludař a antikrist.
1 Janův 4:1-3 Milovaní, nevěřte každému duchu, ale zkoušejte duchy, zda jsou z Boha, neboť
do světa vyšlo mnoho falešných proroků. Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch,
který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. Ale žádný duch, který nevyznává Ježíše
Krista přišlého v těle, není z Boha a to je ten duch Antikrista, o kterém jste slyšeli, že přichází,
a už teď je na světě.
1 Korintským 12:3 Proto vám oznamuji, že žádný, kdo mluví v Duchu Svatém, neřekne "Ježíš
buď proklet," a nikdo nemůže říci "Ježíš je Pán," jedině v Duchu Svatém.
1 Korintským 16:22 Nemá-li někdo rád Pána Ježíše Krista, ať je proklet.
Galatským 1:7-9 Jiné evangelium není, ale jsou někteří, kteří vás zneklidňují a chtějí převrátit
evangelium Kristovo. Ale i kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium
než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! Jak jsme již řekli, tak to nyní říkám znovu: Jestliže
vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!
<10> Galatským 5:19-21 Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo,
nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání,
soupeření, roztržky, sekty, závidění, vraždy, opilství, hodování a takové podobné věci.

Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího
království.
<11> Žalmy 2:11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
Žalmy 86:11-13 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v
bázni jména svého. I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé
na věky, Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy
nejhlubší.
<12> Izajáš 55:8-9 Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty
mé, praví Hospodin. Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše,
a myšlení má myšlení vaše.
Římanům 8:28-30 Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž
těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou. Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli
připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. Kteréž
pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i
oslavil.
<13> Koloským 3:22-25 Služebníci, poslouchejte ve všem své tělesné pány. Neslužte jen
naoko, jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v prostotě srdce a s Boží bázní. Všechno, cokoli
děláte, čiňte celou duší, jako Pánu a ne lidem, s vědomím, že od Pána přijmete odplatu
dědictví, neboť sloužíte Pánu Kristu. Ten, kdo páchá škodu však dostane odplatu za to, co
spáchal. A Bůh nestraní nikomu.
<14> Skutky apoštolské 17:11-12 Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali
Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak. Mnozí z nich tedy
uvěřili, a také nemálo ctihodných řeckých žen a mužů.
Jan 14:21, 23 Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě
miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe. Jestliže mě
někdo miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a
zřídíme si u něj příbytek.
<15> Deuteronomium 32:39 Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha
kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z
ruky mé.
<16> Lukáš 8:43-48 A jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno
své živobytí na lékaře, a žádný ji nemohl uzdravit, přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho
roucha a její krvácení ihned přestalo. Ježíš tedy řekl: "Kdo se mě dotkl?" A když to všichni
popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a ty říkáš: `Kdo
se mě dotkl? ́" Ježíš ale řekl: "Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc." A
když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním na zem a
přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. A on jí řekl:
"Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji."
<17> Galatským 2:16, 21 I my jsme uvěřili v Ježíše Krista (poněvadž víme, že člověk není
ospravedlňován na základě skutků Zákona, ale jedině vírou v Ježíše Krista), abychom byli
ospravedlněni z Kristovy víry a ne na základě skutků Zákona; neboť na základě skutků Zákona
nebude ospravedlněno žádné tělo. Neodmítám tu Boží milost. Vždyť jestliže spravedlnost
přichází skrze Zákon, pak Kristus zemřel nadarmo.
Galatským 3:21-24 Je tedy Zákon proti Božím zaslíbením? V žádném případě! Vždyť kdyby
byl dán Zákon, který by mohl obživit, pak by opravdu spravedlnost byla ze Zákona. Písmo ale
zavřelo všechny pod hřích, aby zaslíbení z víry Ježíše Krista mohlo být dáno těm, kdo věří.
Než však přišla víra, byli jsme střeženi pod Zákonem, zavřeni k té víře, která měla být zjevena,
takže Zákon byl naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry.
<18> Jan 16:7-15 Já vám však říkám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž
neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám. A on, až přijde, bude

světu podávat důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu. O hříchu, že nevěří ve mne, o
spravedlnosti, že jdu k Otci a už mě neuvidíte, a o soudu, že vládce tohoto světa je již
odsouzen. Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. Až však přijde on, Duch
pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale cokoli uslyší, to
bude mluvit; bude vám oznamovat i věci, které mají přijít. On mě oslaví, neboť vezme z mého
a bude to oznamovat vám. Všechno, co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vezme z mého a
bude to oznamovat vám."
2 Korintským 11:13-15 Takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví dělníci, vydávající se za
apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla. Proto není nic
zvláštního, jestliže se také jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec
bude podle jejich skutků.
<19> Římanům 3:10-25 "Není spravedlivého, není ani jednoho. Není, kdo by rozuměl, není,
kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali neužitečnými; není, kdo by konal
dobro, není ani jeden." "Jejich hrdlo je otevřený hrob, svými jazyky podváděli." "Pod jejich rty
je hadí jed." "Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti." "Jejich nohy jsou rychlé k prolití krve;
zkáza a bída je na jejich cestách a cestu pokoje nepoznali." "Před jejich očima není Boží
bázně." Víme pak, že cokoli Zákon říká, říká těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla zacpána
všechna ústa a aby všechen svět byl vinen před Bohem. Na základě skutků Zákona totiž
nebude v jeho očích ospravedlněno žádné tělo; neboť skrze Zákon přichází poznání hříchu.
Nyní je však bez Zákona zjevena Boží spravedlnost, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, totiž
Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista ke všem a na všechny, kdo věří. Není totiž rozdílu,
neboť všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí,
skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši, jehož Bůh určil za nástroj smíření skrze víru v jeho
krev, aby prokázal svou spravedlnost.
<20> Jan 14:6-11 Ježíš mu řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než
skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce; a od nynějška ho znáte a viděli jste
ho." Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí." Ježíš mu řekl: "Tak dlouhý čas jsem
s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš: `Ukaž nám
Otce ́? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám
od sebe, ale Otec, který ve mně přebývá, on dělá ty skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec
ve mně; alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte."
2 Samuelova 7:28 A tak již, Panovníče Hospodine, ty sám jsi Bůh, a slova tvá jsou pravda,
jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto.
Žalmy 40:12 Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a
pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.
Jan 8.31-32 Ježíš tedy řekl těm Židům, kteří mu uvěřili: "Jestliže zůstanete v mém slově, jste
opravdu mými učedníky. A poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí."
<21> Římanům 15:17-19 Ohledně Božích věcí tedy mám chloubu v Kristu Ježíši. Neodvážil
bych se totiž mluvit o něčem, co by skrze mě Kristus nevykonal k přivedení pohanů k
poslušnosti slovem i skutkem, v moci divů a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od
Jeruzaléma a okolo až k Illyrii všechno naplnil Kristovým evangeliem.
<22> Efezským 2:13-22 Ale nyní, v Kristu Ježíši, jste vy, kteří jste kdysi byli dalecí, učiněni
blízkými skrze Kristovu krev. Vždyť on je náš pokoj; on, který učinil z obojího jedno a zbořil
zeď rozdělení. Svým tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon přikázání spočívající v
ustanoveních, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Tak způsobil pokoj
a v jednom těle to obojí usmířil s Bohem skrze kříž, kterým to nepřátelství zahladil. A když
přišel, vyhlásil pokoj vám, dalekým i blízkým, neboť skrze něho máme všichni v jednom
Duchu přístup k Otci. Již tedy nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové
Boží rodiny. Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco úhelným kamenem je
sám Ježíš Kristus, v němž se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu, v němž se i vy

společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.
Římanům 12:4-5 Vždyť tak jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají
stejnou práci, tak i my, ačkoli mnozí, jsme jedno tělo v Kristu a jednotlivě údy jedni druhých.
1 Korintským 12:13, 20, 27 Všichni jsme totiž byli v jednom Duchu pokřtěni do jednoho těla
- ať už Židé nebo Řekové, otroci nebo svobodní - a všichni jsme byli napojeni jedním
Duchem... Nyní pak je vskutku mnoho údů, avšak jedno tělo... Vy jste tedy Kristovo tělo a
jednotlivě jeho údy.
Efezským 4:11-16 On tedy dal některé jako apoštoly, jiné jako proroky, jiné jako evangelisty,
jiné jako pastýře a učitele, pro dokonalou přípravu svatých k dílu služby, k budování Kristova
těla, dokud všichni nedospějeme k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství,
k míře postavy Kristova plného věku, abychom už nebyli nemluvňata zmítaná a unášená
každým větrem učení, lidskou vrtkavostí a vychytralostí k lstivému oklamávání, ale abychom
říkali pravdu v lásce a ve všem rostli v Toho, který je hlavou, totiž v Krista. Z něj celé tělo,
spojené a svázané za přispění každého kloubu, podle činnosti odpovídající míře každé
jednotlivé části působí růst těla, aby se budovalo v lásce.
<23> 1 Korintským 11:1 Následujte můj příklad, tak jako já následuji Kristův.
<24> Jan 5:37-39, 45-47 Sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste nikdy
neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář. A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu,
koho on poslal. Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona
svědčí o mně. Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je
Mojžíš, v něhož vy doufáte. Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neboť on psal
o mně. Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?"
Lukáš 24:44 Tehdy jim řekl: "Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s
vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v
Žalmech."
<25> Zde musím biblické odkazy vypsat pouze zkratkami, jinak bych byl nucen sem opsat
pořádný kus Bible. Dnes není problém opatřit si Bibli a odkazy si přečíst.
Genesis - kapitoly 1 až 3, Žalm 32, Římanům 6:23, odkaz č. <19>, Židům - kapitoly 7 až 12,
Izajáš 7:14 a 9:6-7
<26> Izajáš 43:11 a 45:21
<27> 2 Petrův 1:19-21 Máme také velmi pevné prorocké slovo a vy děláte dobře, že se ho
držíte jako lampy zářící na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích
nevzejde jitřenka. Vězte především to, že žádné proroctví Písma nespočívá v něčím vlastním
výkladu. Proroctví přece nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží svatí lidé mluvili, jak byli
unášeni Duchem Svatým.
Filipským 2:5-11 Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši: Ačkoli
existoval Božím způsobem, netěžil z toho, že je roven Bohu, ale zmařil sám sebe, když přijal
způsob služebníka a stal se podobným lidem. A když se octl v lidské podobě, pokořil se a stal
se poslušným až k smrti, k smrti na kříži. Proto ho Bůh také povýšil nade vše a dal mu jméno
nad každé jméno, aby ve jménu Ježíše pokleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a
každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán.
<28> Efezským 2:10-12 Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům,
které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili. Proto pamatujte, že vy, kdysi tělem
pohané - které takzvaná obřízka na těle, učiněná rukou, nazývá neobřízkou - jste byli v té době
bez Krista, odcizení od společnosti Izraele, cizí vzhledem k zaslíbeným smlouvám, nemající
naději a bez Boha na světě.
Odkaz č. <22>
<29> Jakubův 2:10-11 Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl,
provinil se ve všech. Vždyť Ten, který řekl: "Nezcizoložíš," řekl také: "Nezabiješ." Jestliže
tedy necizoložíš, ale zabíjíš, stal ses přestupníkem Zákona.

<30> 2 Paralipomenon 6:36 Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, ješto by
nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli...
Kazatel 7:20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
Genesis 8:21 ...myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho...
Odkazy č. <10> <17> a <19>
<31> Žalmy 31:18 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou
zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
Žalmy 49:15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati
budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
Izajáš 5:14-16 Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své, a rozedřelo nad míru ústa svá, i sstoupí do
něho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteříž se veselí v ní. A tak sehnut bude člověk,
a ponížen muž, a oči pyšných sníženy budou, Hospodin pak zástupů vyvýšen bude v soudu, a
Bůh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti.
Lukáš 16:19-31 "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne se
skvěle veselil. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů a toužil
být nasycen drobty, které padaly ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu
vředy. Stalo se pak, že ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. A boháč
zemřel také a byl pohřben. Potom v pekle pozvedl své oči, když byl v mukách, a spatřil zdálky
Abrahama a Lazara v jeho náručí. Tehdy ten boháč zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade
mnou a pošli Lazara, ať smočí konec svého prstu ve vodě a ochladí můj jazyk, protože trpím v
tomto plameni! ́ Abraham však řekl: `Synu, vzpomeň si, že ty sis ve svém životě vzal své
dobré a podobně Lazar zlé. On je tedy teď potěšován, ale ty jsi trápen. A kromě toho všeho je
mezi námi a vámi ustanovena veliká propast, aby ti, kdo chtějí překročit odsud k vám nebo se
dostat odtamtud k nám, nemohli. ́ A on řekl: `Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu
mého otce, neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk! ́
Abraham mu řekl: `Mají Mojžíše a Proroky. Ať poslechnou je. ́ A on řekl: `Ne, otče Abrahame;
ale kdyby k nim šel někdo z mrtvých, budou činit pokání. ́ On mu ale řekl: `Když
neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. ́"
<32> 1 Janův 2:15-17 Nemilujte svět ani ty věci, které jsou ve světě. Jestliže někdo miluje
svět, Otcova láska v něm není. Neboť všechno, co je ve světě - žádost těla, žádost očí a pýcha
života - to není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí, i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli,
trvá na věky.
<33> Izajáš 64:6-7 Jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti
naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás. Nadto
není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když
jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.
Ageus 2:12-15 Takto praví Hospodin zástupů: Vzeptej se nyní kněží na zákon, řka: Ej, kdyby
někdo nesl maso svaté v křídle sukně své, aneb dotkl by se křídlem svým chleba, neb vaření,
neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krmě, zdali bude posvěcen? I odpověděli kněží a řekli:
Nikoli. Tedy řekl Aggeus: Jestliže někdo jsa nečistý od těla mrtvého, dotkl by se něčeho z těch
věcí, bude-li nečisté? I odpověděli kněží a řekli: Nečisté bude. Tedy odpovídaje Aggeus, řekl:
Tak lid tento a tak národ tento před tváří mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i
cožkoli obětovali tam, nečisté bylo.
<34> 1 Korintským 2:7-8 Mluvíme tajemnou moudrost Boží, tu skrytou moudrost, kterou Bůh
předurčil před věky k naší slávě, kterou nikdo z vládců tohoto věku nepoznal, neboť kdyby ji
poznali, neukřižovali by Pána slávy.
Římanům 8:3-4 Neboť co bylo pro Zákon nemožné, protože byl slabý kvůli tělu, to Bůh
vykonal, když poslal svého vlastního Syna v podobě těla hříchu a kvůli hříchu. Odsoudil hřích
v těle, aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale
podle Ducha.

Filipským 2:5-11 Nechť je tedy ve vás totéž smýšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši: Ačkoli
existoval Božím způsobem, netěžil z toho, že je roven Bohu, ale zmařil sám sebe, když přijal
způsob služebníka a stal se podobným lidem. A když se octl v lidské podobě, pokořil se a stal
se poslušným až k smrti, k smrti na kříži. Proto ho Bůh také povýšil nade vše a dal mu jméno
nad každé jméno, aby ve jménu Ježíše pokleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a
každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán.
<35> Galatským 3:13-14 Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona, když se stal prokletím za
nás (neboť je napsáno: "Proklet je každý, kdo visí na dřevě"), aby Abrahamovo požehnání
přišlo v Kristu Ježíši na pohany a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.
<36> Jan 10:14-18 Já jsem ten dobrý pastýř a znám své ovce a mé ovce znají mne, jako mě
zná Otec a já znám Otce; a za ty ovce pokládám svůj život. Mám však i jiné ovce, které nejsou
z tohoto ovčince. I ty musím přivést a uslyší můj hlas. Tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že já pokládám svůj život, abych ho zase přijal. Nikdo mi ho nebere, ale
já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. To přikázání
jsem přijal od svého Otce."
Skutky apoštolské 2:22-36 "Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže,
kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal
uprostřed vás, jak sami víte, toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a
předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků. Bůh ho ale vzkřísil a zprostil
bolestí smrti, protože nebylo možné, aby ho držela ve své moci. David přece o něm říká:
`Viděl jsem Pána vždycky před sebou, neboť je mi po pravici, abych nezakolísal. Proto se mé
srdce rozveselilo a můj jazyk zajásal, nadto i mé tělo spočine v naději. Neboť nenecháš mou
duši v pekle a svému Svatému nedáš spatřit porušení. Oznámil jsi mi cesty života a svou tváří
mě naplníš potěšením. ́ Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl
pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne. A poněvadž byl prorok a věděl, že se mu
Bůh zavázal přísahou, že z plodu jeho beder pozdvihne Krista podle těla a posadí ho na jeho
trůn, viděl to předem a mluvil o Kristově vzkříšení, že jeho duše `nebyla zanechána v pekle ́ a
jeho tělo `nespatřilo porušení ́. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.
Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen, přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého a vylil to, co nyní
vidíte a slyšíte. David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: `Pán řekl mému Pánu: Seď po
mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou. ́ Ať tedy ví s jistotou
všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem - toho Ježíše, kterého jste vy
ukřižovali."
<37> Efezským 5:2 Choďte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako
dar a oběť Bohu na líbeznou vůni.
Židům 4:12-16 Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč; proniká až k
rozdělení duše a ducha, i kloubů a morku v kostech, a rozsuzuje myšlenky i záměry srdce.
Není stvoření, které by před ním bylo skryté, ale všechno je nahé a obnažené před očima toho,
jemuž musíme složit účet. Poněvadž tedy máme velikého nejvyššího kněze, který prošel
nebesa - Ježíše, Božího Syna - držme se toho vyznání. Nemáme totiž nejvyššího kněze
neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl ve všem pokoušen podobně jako
my, avšak zůstal bez hříchu. Přistupme tedy se smělou důvěrou k trůnu milosti, abychom
dosáhli milosrdenství a nalezli milost k přijetí včasné pomoci.
Židům 10:16-22 "Toto je smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své
zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli," dodává: "Na jejich hříchy a na jejich
nepravosti již nikdy nevzpomenu." Kde je tedy jejich odpuštění, není už žádná oběť za hříchy.
Máme tedy, bratři, smělou důvěru k vstoupení do nejsvětější svatyně skrze Ježíšovu krev, tou
novou a živou cestou, kterou pro nás otevřel, skrze oponu, to jest jeho tělo. Máme také
velikého kněze nad Božím domem, a proto přistupme s opravdovým srdcem, v plné jistotě
víry, se srdcem očištěným od špatného svědomí a s tělem omytým čistou vodou.

Židům 9:13-14 Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějící poskvrněné,
posvěcuje k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe
neposkvrněného Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu?
1. Janův 5:11-13 Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život,
kdo nemá Syna Božího, nemá život. Tyto věci píši vám věřícím ve jméno Božího Syna, abyste
věděli, že máte věčný život, a abyste věřili ve jméno Božího Syna.
<38> 1. Janův 2:1-2 Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nezhřešili. A kdyby někdo zhřešil,
máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho Spravedlivého. A on je oběť slitování za naše
hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.
Galatským 2:20 Jsem ukřižován s Kristem; žiji tedy již ne já, ale žije ve mně Kristus. A život,
který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za
mne.
<39> 1. Korintským 15:50-57 Hle, říkám vám tajemství: ne všichni zemřeme, ale všichni
budeme proměněni - naráz, v okamžiku, za zvuku poslední polnice. Neboť zatroubí a mrtví
budou vzkříšeni jako nesmrtelní a my budeme proměněni. Toto pomíjivé totiž musí obléci
nepomíjivost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. A když toto pomíjivé oblékne
nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční to slovo, které bylo
napsáno: "Smrt byla pohlcena ve vítězství." "Kde je, ó smrti, tvůj osten? Kde je, ó peklo, tvé
vítězství?" Ostnem smrti je pak hřích a mocí hříchu Zákon. Ale díky Bohu, který nám dává
vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
<40> 1. Korintským 15:12-22 Když se tedy o Kristu káže, že je vzkříšen z mrtvých, jak mohou
někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Jestliže není zmrtvýchvstání, pak není
vzkříšen ani Kristus! A jestliže Kristus není vzkříšen, pak je naše kázání marné; marná je i
vaše víra! My jsme pak navíc shledáni jako falešní Boží svědkové, protože jsme vydali o Bohu
svědectví, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil - pokud totiž mrtví nejsou kříšeni. Vždyť jestliže
mrtví nejsou kříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, vaše
víra je marná - ještě jste ve svých hříších. Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. Jestliže
pak máme v Kristu naději pouze v tomto životě, jsme nejpolitováníhodnější ze všech lidí. Nyní
je však Kristus vzkříšen; stal se prvotinou těch, kdo zesnuli. Poněvadž totiž skrze člověka
přišla smrt, přišlo skrze člověka také zmrtvýchvstání. Neboť tak jako v Adamovi všichni
umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.
Jób 19:25-26 Vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se
postaví. A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
<41> 2 Samuelova 22:47 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován
Bůh, skála spasení mého. (cca. 100x v Písmech Bůh = Skála)
Izajáš 44:8 Zdaliž jest Bůh kromě mne? Neníť jistě žádné skály, jáť o žádné nevím.
1. Korintským 10:4 Všichni pili tentýž duchovní nápoj, neboť pili z duchovní skály, která šla
za nimi, a ta skála byl Kristus.
1.Petrův 2:6-10 Proto také v Písmu stojí: "Hle, pokládám na Sionu úhelný kámen vyvolený a
vzácný a ten, kdo v něj věří, nebude nijak zahanben." Vám věřícím je tedy vzácností, ale
nepovolným je to "Kámen zavržený staviteli, jenž se stal hlavním kamenem klenby" a "Kámen
úrazu a skála pohoršení," totiž těm, kdo se nad Slovem uráží a jsou nepovolní, k čemuž také
byli určeni. Vy jste však "vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný k
vlastnictví," abyste vyhlašovali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého
podivuhodného světla. Kdysi jste nebyli lidem, ale nyní jste lid Boží; nedocházeli jste
milosrdenství, ale nyní jste milosrdenství došli.
Matouš 16:18 Já ti říkám, že ty jsi Petr (ho Petros - mužský rod, česky kámen, kamínek) a na té
skále (hé petra - ženský rod, česky skála, skalní masiv čili podle Písem Bůh sám) postavím
svou církev a brány pekla ji nepřemohou.
<42> 2. Korintským 5.1 Víme přece, že kdyby byl náš pozemský dům tohoto přebývání

zbořen, máme od Boha věčné stavení v nebesích, dům neudělaný rukama.
1 Janův 3:14 My víme (přítomný čas), že jsme přešli (minulý čas) ze smrti do života.
1 Janův 2:12 Píši vám, synáčkové, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.
Skutky apoštolské 13:38-39 Proto ať je vám známo, bratři, že skrze něj se vám prohlašuje
odpuštění hříchů. A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni Mojžíšovým zákonem,
je skrze něj ospravedlněn každý, kdo věří.
Jan 3:16-18 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo
věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh totiž neposlal svého Syna na svět, aby svět
odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již
odsouzen; neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna.
Jan 6:47 Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, má věčný život.
Jan 5:24 "Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má
věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
Galatským 4:6-7 Protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého Syna,
volajícího: "Abba, Otče!" A tak už nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také Boží dědic skrze
Krista.
Galatským 3:26 Skrze víru jste všichni Božími syny v Kristu Ježíši.
...a mnoho dalších výroků Písem
<43> viz. 1. Petrův 2:9 v bodě <41>, mnohokrát především v epištolách v úvodnících či
závěrečných pozdravech, svatí ve smyslu bratří a sester ve sborech
1. Korintským 6:19-20 Anebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého ve vás, kterého
máte od Boha, a nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu. Oslavujte tedy
Boha svým tělem i svým duchem, což obojí je Boží.
<44> Galatským 5:16-18 Říkám však: Choďte Duchem a nevykonáte žádost těla. Vždyť
žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu,
abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.
Efezským 5.8-11 Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste v Pánu světlem. Choďte jako děti světla,
neboť ovoce Ducha spočívá ve vší dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Rozeznávejte, co je
příjemné Pánu, a neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je usvědčujte.
Koloským 2:6-15 Jak jste přijali Krista Ježíše jako Pána, tak v něm choďte - zakořenění a
budovaní v něm a utvrzovaní ve víře, jak jste byli naučeni, rostouce v ní s díkůčiněním. Dejte
si pozor, aby vás někdo neunesl filosofií a marným klamem založeným na lidské tradici, na
principech světa, a ne na Kristu. Neboť v něm přebývá veškerá plnost Božství tělesně; a tak
jste naplněni v Tom, který je hlavou každé vlády a mocnosti. V něm jste také obřezáni
obřízkou, jež nebyla učiněna rukama, ale svlečením těla hříchů skrze obřezání Kristovo. Spolu
s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho
vzkřísil z mrtvých. I vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním oživil, když vám
odpustil všechny hříchy a smazal ten soupis ustanovení, jenž byl proti nám a byl nám
nepřátelský. Odstranil ho z cesty tím, že ho přibil ke kříži. A když odzbrojil vlády a mocnosti,
vystavil je veřejné potupě a skrze něj nad nimi slavil vítězství.
<45> Izajáš 9:6 Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho,
a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže
pokoje.
Matouš 22:41-45 Když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: "Co si myslíte o Kristu? Čí je
to syn?" Řekli mu: "Davidův." On jim řekl: "Jak ho tedy může David v Duchu nazývat Pánem?
Vždyť říká: `Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za
podnož tvých nohou. ́ Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?"
Jan 14:6-11 Ježíš mu řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze
mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce; a od nynějška ho znáte a viděli jste ho."
Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí." Ježíš mu řekl: "Tak dlouhý čas jsem s

vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš: `Ukaž nám
Otce ́? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám
od sebe, ale Otec, který ve mně přebývá, on dělá ty skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec
ve mně; alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte."
<46> Důkazem je řecké slovo "baptizein" - úplně ponořit, potopit něco do kapaliny jako např.
nádobí do vody atd. Problém nastal, když český jazyk a i jiné jazyky při překladu "baptizein"
vymyslely jiný termín "křtít" namísto prostého "ponořit". Nově vzniklý termín umožňuje
vznik nového a cizího učení o křtu podle libovůle všech možných církevnických organizací.
Tento úkon byl na mnohých místech a dobách pozměněn a byly mu přisouzeny nejrůznější
významy, které ovšem nemají opodstatnění v Božím slově. Např. křest není jakousi
vstupenkou do církve či prostředkem ke spasení. Spis Františka Jana Křesiny "Přímé stezky
pro dítky Boží", který on přeložil v roce 1927 z anglického originálu, pojednává o křtu, jeho
významu a způsobu vyčerpávajícím způsobem. Stejně tak podrobně hovoří o nutnosti
znovuzrození věřících pro jejich spasení, o jistotě spasení pro věřící, o rozdílu mezi zákonem a
milostí, o starém a novém člověku, o soudu nad věřícími a jejich věčném bezpečí u Boha, o
díle Ducha Svatého, o Božím autorství Písem a dalších základních naukách Bible.
<47> 1. Korintským 12:1-11 Nechci pak, bratři, abyste nevěděli o duchovních darech. Víte, že
jste byli pohané a chodili jste k němým modlám, jak jste bývali vedeni. Proto vám oznamuji,
že žádný, kdo mluví v Duchu Svatém, neřekne "Ježíš buď proklet," a nikdo nemůže říci "Ježíš
je Pán," jedině v Duchu Svatém. Jsou rozličné dary, ale tentýž Duch, jsou rozličné služby, ale
tentýž Pán, a jsou rozličná působení, ale Bůh, který to všechno ve všech působí, je tentýž. A
tak je každému dáván projev Ducha k užitku: jednomu je totiž skrze Ducha dáváno slovo
moudrosti, jinému pak slovo poznání podle téhož Ducha, dalšímu víra v témž Duchu a jinému
dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému pak činění zázraků, jinému proroctví, jinému
rozlišování duchů, jinému rozličné druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí
jeden a tentýž Duch, který každému uděluje zvlášť, tak jak chce.
Petrův 4:10-11 Jak každý z vás přijal obdarování, tak si jím vzájemně služte, jako dobří
správci rozličné Boží milosti. Mluví-li někdo, ať mluví jako Boží slova; slouží-li někdo, ať
slouží jako z moci, kterou uděluje Bůh, aby byl Bůh ve všem slaven skrze Ježíše Krista, jemuž
patří sláva a moc na věky věků. Amen.
<48> 1. Petrův 5:1-5 Starší, kteří jsou mezi vámi, vyzývám já, váš spolustarší, svědek
Kristových utrpení a účastník té slávy, která má být zjevena: Paste Boží stádo, jež je mezi
vámi, a buďte jeho strážci - ne z povinnosti, ale dobrovolně, ne ziskuchtivě, ale ochotně, ne
jako byste panovali nad tím, co vám bylo svěřeno, ale buďte stádu příkladem. A až se ukáže
ten nejvyšší pastýř, přijmete nevadnoucí korunu slávy. Podobně vy mladší, poddejte se starším.
Všichni pak buďte poddáni jedni druhým a oblečte se pokorou, neboť "Bůh se staví proti
pyšným, pokorným však dává milost."
Matouš 23:8-10 Vy si ale nenechte říkat `Rabbi ́, protože máte jednoho Učitele, Krista, a vy
všichni jste bratři. A nikoho si na zemi nenazývejte `Otcem ́, protože máte jednoho Otce, který
je v nebi. Také si nenechte říkat `Vůdcové ́, protože máte jednoho Vůdce, Krista.
<49> 1. Tesalonickým 4:13-18 Nechci pak, bratři, abyste nevěděli o těch, kdo zesnuli, abyste
se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději. Věříme-li totiž, že Ježíš zemřel a vstal z
mrtvých, právě tak věřme, že i ty, kdo zesnuli v Ježíši, Bůh přivede s ním. Říkáme vám totiž
Pánovým slovem toto: My, kdo zůstaneme živí až do Pánova příchodu, rozhodně
nepředejdeme ty, kdo zesnuli. Vždyť až zazní zvolání, hlas archanděla a Boží polnice, sestoupí
sám Pán z nebe a mrtví v Kristu vstanou jako první. Potom my, kdo zůstaneme živí, budeme
spolu s nimi v oblacích uchváceni do vzduchu vstříc Pánu; a tak budeme navždycky s Pánem.
Proto se navzájem potěšujte těmito slovy.
Odkaz č. <39>
<50> Zachariáš 12:10-14 Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a

pokorných proseb. I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním jako
kvílením nad jednorozeným; hořce, pravím, plakati budou nad ním, jako hořce plačí nad
prvorozeným. V ten den bude veliké kvílení v Jeruzalémě, jako kvílení v Adadremmon na poli
Mageddo. Nebo kvíliti bude země, každá čeled obzvláštně, čeled domu Davidova obzvláštně, a
ženy jejich obzvláštně, čeled domu Nátanova obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, Čeled domu
Léví obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, čeled Semei obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, I
všecky čeledi jiné, každá čeled obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně.
Kniha proroka Daniele a kniha Zjevení
Matouš, kapitola 23. verš 37 až kap. 24. v. 51 aj. ve SZ i NZ např. Ezechiel kap. 37 či Izajáš
kap. 59 až 66
<51> Římanům 12:1-2 Proto vás vyzývám, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste vydali svá
těla jako živou oběť, svatou a příjemnou Bohu, skrze vaši rozumnou službu. A nepřizpůsobujte
se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá,
příjemná a dokonalá Boží vůle.
1. Korintským kapitoly 1. až 6.
<52> 2. Tesalonickým 2:1-12 Ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho
shromáždění k němu vás tedy prosíme, bratři, abyste se nenechali snadno vyvést z míry ani
lekat, ať už duchem, slovem nebo dopisem údajně od nás, jako by již nastal Kristův den.
Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Ten den totiž nenastane, dokud napřed
nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk hříchu, ten syn zatracení, který se staví na
odpor a povyšuje se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá, takže se posadí v Božím
chrámu jako Bůh a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, když
jsem ještě byl u vás? A víte, co ho nyní zadržuje - proto, aby byl zjeven až ve svůj čas.
Tajemství této bezbožnosti již přece působí; jen čeká, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo
ji dosud zadržuje. A tehdy se zjeví ten bezbožník, kterého Pán pohltí dechem svých úst a zničí
jasem svého příchodu. Příchod toho bezbožníka odpovídá satanovu působení s jeho veškerou
mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kdo hynou,
protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni. A proto na ně Bůh pošle mocné
působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale našli zálibu v
nepravosti, byli odsouzeni.
2. Korintským 4:3-4 Jestliže je pak naše evangelium zakryté, je zakryté těm, kteří hynou,
nevěřícím, jimž bůh tohoto světa oslepil mysli, aby jim nezazářilo světlo evangelia o slávě
Krista, který je obrazem Božím.
Jan 16:7-11 Pán Ježíš praví: "Je pro vás užitečné, abych odešel. Jestliže totiž neodejdu,
nepřijde k vám Utěšitel; jestliže však odejdu, pošlu ho k vám. A on, až přijde, bude světu
podávat důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu. O hříchu, že nevěří ve mne, o
spravedlnosti, že jdu k Otci a už mě neuvidíte, a o soudu, že vládce tohoto světa je již
odsouzen."
Židům 9:27-28 Jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom přijde soud, tak byl i Kristus
jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže
bez hříchu, aby je spasil.

© 2006