Zlé zkušenosti

2024

Předně chci říct, že tuto kapitolu nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy mimo muziku napsal, ale měla vzniknout, protože i tato kapitola je neoddělitelná od mého života a minulosti. Píšu ji hlavně pro lidi, co mě znají osobně, aby už mě nikdy nepovažovali za někoho jiného, než kdo jsem. Musím podotknout, že já žiji výhradně v blažené přítomnosti a dokonce přemýšlím i o daleké budoucnosti, ačkoliv je pravda, že před Bohem nevím přesně, co bude zítra. Proto teď píšu s úsměvem na tváři a s blaženým Božím pokojem v srdci, protože už jsem se zbavil posledního vážného trápení, pokud mluvím o těch trápeních, která jsou v životě člověka zbytečná a dá se jim vyhnout. Níže píšu jen špičku ledovce. Zbytek ledovce pod hladinou si nechávám pro sebe. Když nechám mluvit zprvu Boží slovo než sebe, co se dočtu? Například 1. Korintským 13. kapitola říká: "Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nevhodně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepřičítá zlo. Neraduje se nad nepravostí, spoluraduje se s pravdou." Dokonce vznikl i jeden překlad, který uvádí, že si "láska nevede seznam křivd." Takový překlad je velice volný, ale v principu naprosto pravdivý. Ani já si zde nechci vést nějaký seznam křivd. Pamatuji na apoštoly, oni se občas zmiňovali o svých negativních zkušenostech s některými zlými lidmi a jmenovali je osobně. Já nejsem apoštol, takže se sice zmíním o svých zlých zkušenostech, ale udělám to zcela obecně, stručně, anonymně a nikoho nebudu jmenovat. Kdo mě zná osobně, ví všechno. Kdo mě nezná, tomu bych konkrétními jmény a konkrétními událostmi asi stejně nepomohl.

Jakub mluví toto: 5:10-11 "Za příklad trpění zla a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu. Hle, ty, kteří vytrvali, nazýváme blaženými. Slýchali jste o Jobově vytrvalosti a vídali jste výsledek od Pána, že Pán je mnoho soucitný a milostivý."

Díky Boží posile se mi podařilo všechno minulé zlo vytrpět zcela trpělivě, což se mi na konci veškerého zla obrátilo v blažený pokoj a radost. Nevím, jestli se v budoucnu něco zlého zase nevrátí, ale už hezkých pár let je všechno zlo minulost. Mému Pánu a Spasiteli dělali totéž, co já popisuji níže, akorát ve větším, já jsem dosud nemusel prolít svou krev. Tím je mi můj Pán tak moc blízký, když si uvědomím, co všechno jsme prožili společného. Však On se nechal několikrát slyšet, že lidé s mými zážitky jsou před Bohem blažení. A platí to i naopak, vzhledem k tomu, jakou zlou zkušenost učinil můj Pán, když byl tu na světě, tak já vím, jak moc dobře dokáže pochopit mě, pokud se do nějakého utrpení dostanu, není mu to vůbec jedno, co prožívám, výborně mi rozumí. A já po svých zlých zkušenostech konečně dokážu pochopit lidi kolem sebe, kteří můžou prožívat něco podobného zlého. Osobní zkušenost je nepřenositelná. Židům 4:15, kde je řeč o Pánu Ježíši: "Nemáme Velekněze neschopného pocítit soustrast s našimi slabostmi, nýbrž který vytrpěl pokoušení podobně po všech stránkách, mimo hřích."

A jsou i jiné biblické postavy, které si mnohým zlem procházely dávno přede mnou, i ty mi jsou moc blízké, když vidím, co všechno máme společného. Co o Božím Synu říká epištola k Židům? 5:7-9 "On ve dnech svého těla se silným voláním a slzami předložil modlitby a úpěnlivé žádosti k tomu, který ho mohl ze smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou bázeň. Ačkoli je Syn, získal zkušenost poslušnosti z těch věcí, jež vytrpěl, byl učiněn dokonalým a stal se všem, kdo ho poslouchají, zdrojem věčného spasení."

A co říká epištola nám? 12:3-8 "Posuďte přece náležitě toho, který proti sobě snesl takový odpor od hříšníků, abyste nepodlehli únavě a neumdlévali ve svých duších. Ještě jste se až do krve nevzepřeli v zápase odporu proti hříchu. A docela jste zapomněli na povzbuzení, které vám pravím jako synům: Můj synu, nepodceňuj Pánovu kázeň, ani neochabuj, když jsi od něho kárán. Vždyť koho Pán miluje, toho podrobuje kázni, a švihá každého syna, kterého uznává. Co snášíte, je za účelem kázně, Bůh se k vám chová jako k synům. Kdopak je syn, jehož otec nepodrobuje kázni? Jste-li však bez kázně, jejímiž podílníky se stali všichni, pak jste nemanželské děti, a ne synové."

Zde vidíme jasně, odkud se berou zlé věci, které na nás Bůh může, anebo taky nemusí, dopustit. Co první křesťané? Oni trpěli pro svou víru daleko více, než si my umíme představit, protože jejich utrpení my dnes nemůžeme přirovnat k ničemu, co známe ze svých životů. A znamená to, že je snad Bůh trestal za nějakou bezbožnost? Ani omylem! Vždyť oni byli zbožnější, než dnešní zhýčkané křesťanstvo!

1. Petrův 2:22-23 "On se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech. On, když byl tupen, neopětoval tupení, když trpěl, nevyhrožoval, ale odevzdával se tomu, který soudí spravedlivě."

Toto byl můj hlavní vzor ve všem utrpení, co mi zlí lidé schválně způsobovali. Nikdy jsem nikomu nic nevracel a už vůbec ne stejnou měrou. O pomoc jsem vždy volal k Bohu. Však Pán Ježíš také řekl: "Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás hanobí." Lukáš 6:27-28

A teď zkusím být co nejvíc obecný, stručný a anonymní. Píšu to jen proto, abyste věděli, v čem všem vám můžu rozumět, pokud jste něco z toho také prožili. Jako je tomu mezi mnou a mým Spasitelem, kdy jsme si tak moc blízcí třeba i skrze společně vytrpěné věci.

Vím, co to je zažít mnohaletý duševní teror spojený s ponižováním, ze kterého z vás vyroste duševně zlomený člověk. Však ten, kdo to způsobil, už se mi dávno omluvil.

Vím, co to je, když vás vyloučí z kolektivu jen proto, že jste v něčem dobrém zcela jiní než ostatní.
Vím, co je to šikana a psychický teror, kvůli tomu dva spolubydlící z internátu dostali podmínečné vyloučení, načež raději z intru odešli sami.
 

Mám za sebou utrpení ze dvou dopravních nehod, které jsem nezavinil a po kterých mi zbyly devastující trvalé následky.

Zažil jsem v dospělosti i mnohaletý bodyshaming, protože od houslí mám na zádech hrb.

Vím, co to je, když nějaké trápení se nedá zmírnit a člověk mnohokrát uvažuje o tom, že by se odstranil z tohoto světa, aby už trápení skončilo. Do mého obrácení k Pánu jsem si těch situací užil až nad hlavu.

Rozumím Pánu Ježíši, anebo králi Davidovi, když oba k Bohu volali, že jsou nenáviděni bez příčiny. Když čtu Žalm 109, naprosto se sjednocuji s touto jeho částí: "Bože, má chválo, nebuď hluchý, neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá. Lživý jazyk mluví proti mně. Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně. Za mou lásku se mi protiví, ale já se modlím. Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist. Nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka chudého a nuzného a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit. Miloval proklínání, neměl zalíbení v žehnání, oblékal proklínání jako šaty. V mém nitru je zraněné srdce, mé tělo hubne, ztrácí tuk. Oni proklínají, ale ty žehnáš. Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit, neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši."

Vím, co to je, když někomu dáte přečíst evangelizační letáček, načež vás on zahrne všemi nadávkami českého jazyka.

Vím, co to je, když se obrátíte k Pánu a ti nejbližší kvůli tomu na vás začnou řvát a komandovat vás po mnoho let.
Vím, co to je, když v zaměstnání jsou někteří lidé z vás zcela zakomplexovaní, protože pracujete pečlivěji a pilněji, než oni. Tací lidé si se svými komplexy nedokážou poradit a potom se z nich stanou vaši hejtři.
Vím, co to je, když na vás zle řvou až do vašeho pláče jen proto, že jste abnormálně zakřiknutí, tiší a autisticky máte mysl někde u jiných myšlenek.
Vím, co to je, když děláte nějakou Bohulibou veřejnou službu a oni vás postupně z každé aktivity vyštípou a vnitřně vás zabijí jen proto, že nemají buňky na to, aby vůbec pochopili člověka, který zná a umí něco, co oni neznají, ani neumí. Zkrátka když jsou na mě moc zlí jen proto, že mě vůbec nedokážou pochopit.

Vím, co to je, když vás někdo z pozice autority nutí, abyste se naučili psát pravou rukou stejně tak ošklivě, jako píšete coby pravák rukou levou.

Vím, co to je, když se vám narodí těžce nemocné dítě a první rok s ním běháte po dětské onkologii a mnoha jiných doktorech.

Okolo roku 2007 a dál mě duševně týrala ta, co mi měla být nejbližší pomocí. Byla to tak duchovně zvrácená osoba, že mi u toho říkala: "Netrestám tě já, ale trestá tě Bůh." Přitom mě trestala za něco, co jsem v životě neudělal, a ani jsem to nikdy neplánoval. Vícekrát mi šlo v takových situacích přímo o zdraví a nepřímo o život. Bylo to čiré zlo. Stejně tak moc zle se chovala i k mým nejbližším a neváhala používat fyzické násilí, takže už dobře vím, jak vypadá domácí násilí ve své plné ošklivosti. Nebyly to banality, protože tato osoba byla od roku 2008 mnohokrát soudně trestaná. V Písmu je psáno, že tací lidé půjdou jen k horšímu a stalo se, jelikož tuto osobu kriminálka vyšetřovala naposledy ještě v roce 2023 za to, co všechno zlého dělala mým nejbližším. Mezitím, když mi nemohla přímo doma škodit, tak mi chtěla pomocí soudu zcela zničit osobní život. Vymyslela naprosto křivé obvinění z velkých nemorálností, ale úřad a soud jí to nakonec smetl ze stolu.
Vím, co to je, když trpíte od někoho domácí násilí, ale za vašimi zády ta dotyčná osoba tvrdí lidem, co vás neznají, že ji prý týráte.

Vím, co to je, když jste manželce zcela věrný úplně po všech stránkách až do absurdit, ale ona o vás stejně rozhlašuje, jaký jste veliký cizoložník.

Od roku 2008 mi jistá osoba nemohla škodit přímo, tak navedla svou nejlepší kamarádku, která mi pak 10 let posílala úplně šílené anonymy. Skrze anonymy se mě snažila co nejvíce zdeptat, vystrašit, nebo se mi aspoň posmívat a urazit mě.

Vím, co to je, když je člověk ve svém oboru špičkový profesionál se vším, co k tomu patří, ale rozhoduje o něm laik a amatér, rozhoduje špatně, ale činí tak z pozice staršího sboru.

Vůbec zde nechci psát, kolik jsem utrpěl nevyznaných a nenapravených křivd od křesťanů. To by se někomu protočily panenky. Pochopitelně u toho vždy utrpěl sbor jako celek. Například krátce po mém obrácení jsem v plné a odevzdané součinnosti se sborem učinil vážné rozhodnutí, kterým jsem sobě ublížil na celý život a svým příbuzným taky. Já totiž moc dobře vím, že když křesťané odmítnou nějakou křivdu vyřešit, tak Pán Ježíš se bude ke všemu vracet před svým soudným stolcem. Bude se vracet ke každé jednotlivosti zvlášť. A apoštol Pavel mi radí, abych raději trpěl křivdu.

Pán Ježíš nás varuje před házení perel sviním. Vím co to je, mé vzácné ovoce Ducha, které nikdo z nich nenesl, poplivali a označili mě za největšího vyvrhele, jaký je nežádoucí i ve světské společnosti. Zkrátka zadupali mé perly, otočili se a roztrhali mě, jak zní slova Pána Ježíše. Jinými slovy v roce 2021 jsem ve sboru zažil životní otřes, ze kterého jsem se nikdy dokonale nevzpamatoval do původního stavu. Tři dny jsem kvůli tomu doma neustále plakal. Tak se mi nikdo nemůže divit, že jsem se od té doby introvertně stáhl do sebe. Po všech traumatech života už moje duše pouze prahne po pokoji. Na druhou stranu za to samé ovoce Ducha dostávám děkovné dopisy od zbožných lidí z celé republiky, což o něčem svědčí. Pán Ježíš to okomentoval slovy z Lukáše 4:24 "Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své otčině."

Mám ještě jednu osobní vlastnost, spíše slabost. Kvůli válečnému utrpení mých přímých předků se u mne vyskytly genetické dispozice k chemické nerovnováze v mozku. Tím pádem jsem od doby svého dospívání po několik desetiletí zbytečně velmi trpěl neléčenými depresemi a úzkostmi. A v těchto neléčených depresích a úzkostech jsem ještě k tomu prožíval to, co píšu výše. Takové zlo mi opravdu deprese a úzkosti jen velice zhoršovalo. Kvůli lehce autistické povaze jsem si nikomu nedokázal říct o pomoc a neměl jsem v rodině ani ve škole kolem sebe jediného člověka, který by si všiml, že potřebuji čistě odbornou pomoc. A já jsem ani žádné blažené zdravé duševní stavy neznal, tudíž jsem netušil, že to, co prožívám, je špatně a musí se to léčit. Považoval jsem to za součást svého života, úplně zbytečně jsem trpěl. A ta osoba, co mě duševně velice týrala cca od roku 2007, mě jednoho dne úplně duševně utýrala. Bylo to v roce 2015, bylo mi 35 let, co jsem následkem utýrání skončil v krizovém centru Riaps na Žižkově, kde jsem se konečně dostal do péče odborníků, a odkud mi konečně přišla odborná pomoc. Ti mě nádherně zaléčili, dali mi silné léky, aby kompenzovali mou chemickou nerovnováhu v mozku, načež se objevila kýžená rovnováha a já od té doby žádnými depresemi ani úzkostmi už netrpím. Je to všechno minulost!

V našem sborovém zpěvníku máme některé lživé písně, které tvrdí, že se člověk obrátí k Pánu Ježíši a pak už bude všechno jen zalité sluncem. Takové texty mohl napsat pouze někdo odtržený od reality. Již jsem zmínil první křesťany, kteří kvůli své víře neměli sluncem zalitého snad skoro nic, a všechno zlo, co prožívali, neznamenalo, že by je snad Bůh za něco trestal. A jaká je moje zkušenost viz výše a nyní? Já mám konečně všechno zalité sluncem až teď ve středním věku, nyní nemám žádné skutečné trápení a modlím se, aby mi to vydrželo. Ale nebylo to hned, některé lidi jsem ze svého života musel vyhodit sám, od jiných mě konečně oddělil soud. Dva z nich Pán Bůh dokonce potrestal předčasnou smrtí. Nedožili se ani vysokého věku, nejmladšímu nebožtíku, co mi tak moc škodil, bylo v den náhlé smrti 39 let.

A nynější roky si co nejvíce vychutnávám jen to nejlepší, co mi může dát společnost těch nejbližších a nejdražších, které mám, ačkoliv doma žiji o samotě úplně po všech stránkách. Ani nemám šanci pociťovat nějakou osamělost, i když žiji jako solitér skoro celý svůj dospělý život. Po mé duchovní renesanci v 35 letech jsem až dodnes celou dobu žil jakýsi úspěšný farářský život, a to lepší, než u některých špatných farářů. A není nad to, když můžu večer ležet ve vlastním bytě a vlastní postýlce a blaženě spát spánkem spravedlivých.

127. Žalm: "Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek."