Cizoložná manželství

K sepsání tohoto věroučného článku mě nevedly žádné zvláštní duchovní důvody, ale hlavně fakt, že moji nevěřící příbuzní mi kolikrát zlořečili za to, že se nemůžu/nechci podruhé ženit a už vůbec ne s nějakou světačkou, jak by si oni přáli. Také jsem po rozvodu vytrpěl hloupé kecy od některých křesťanů, kteří zdaleka vůbec nebyli v obraze. Níže píšu to, čemu věřím, co si dokážu biblicky přesně zdůvodnit, a čím denně žiji. Vždyť takto je to se mnou u všeho, co zde píšu v ostatních kapitolách, můj překlad NZ a moje knižní i webové poznámky k němu, všechno to jsou věci, kterým věřím nikoliv slepou vírou a přesně podle toho denně žiji. Avšak tento článek rozhodně není pro každého čtenáře, zpravidla lidé nemají buňky na to, aby vše pochopili.

2024

----------------------------------------------

Zdravím své milé čtenáře!

Na úvod chci říct, že se budu zaobírat manželstvími, která jsou podle Písma cizoložná a jsou to manželství evangelikálních křesťanů žijících v mé blízkosti. Nebudu mluvit o praxi katolické církve, kde papež může nějaké manželství anulovat a dotyční rozvedení se pak můžou znovu s někým jiným oženit či vdát. Taková praxe je úplně mimo praxi starozákonních Židů, ale hlavně mimo slova Pána Ježíše, slova apoštolů a praxi prvních křesťanů. Jsem si vědom, že svým článkem šlápnu do vosího hnízda, protože okolo mě je vícero cizoložných manželství. Ale já nemám co ztratit. Kdo mě neznáte, já mám rozvody a druhá manželství přímo v rodině, proto o tom něco vím. Abych předešel fámám, já se ženil opravdu jednou a na celý život, podle čehož jsem se choval před svým manželstvím, během něj i po něm. Ale hrubě bezbožná žena mě rozvedla po krátké době a dvou dětech. Proto vím, o čem mluvím a podle toho se chovám. Po mém rozvodu se ve sboru objevili dobráci, kteří mě chtěli seznamovat se vdavekchtivými sestrami a navléct mě do cizoložného manželství, ale přes všechnu lidskou nemoudrost a tělesnost to u mě nedovolil Pán.

Když zde budu citovat Nový zákon, budu citovat z vlastního překladu, ale ten stejně kopíruje všechny seriózní české překlady a význam zůstává všude zcela stejný. Přiblížím vám svou motivaci, která mě hnala k sepsání tohoto článku. Já nepocházím z rodiny, kde by byli znovuzrození lidé mezi mými nejbližšími příbuznými. Až na škole a na internátě jsem v hodinu dvanáctou poprvé uslyšel od jednoho spolužáka naprosto čisté evangelium. Děly se v mém životě velké převraty, o kterých píšu ve svém svědectví. Asi dva roky poté jsem rostl sám čistě jen na Písmu, než jsem přišel do prvního křesťanského sboru, kde jsem již zapadl. Jenže tento nedenominační křesťanský sbor má hodně společného s jistou evangelikální denominací, která vznikla již dávno. Proto se v něm vyskytuje i nauka této denominace, kterou považuji v drtivé většině bodů za úžasně věrnou celému Písmu. Jen na jednu chybu se v tomto článku zaměřím, na jednu chybu, která má hodně velký vliv na současný přítomný život jednotlivce a zároveň na okamžik, kdy se věřící ocitne před soudnou stolicí Kristovou, načež mu dílo shoří nebo obstojí.

Když jsem se po letech ve sboru kolem sebe rozkoukával, nemohl jsem si nevšimnout cizoložných manželství a i v jiných sborech denominace, kdy si lidé po prvním manželství a rozvodu vezmou někoho jiného a založí druhou rodinu. Zároveň jsem si nemohl nevšimnout nauky, skrze kterou tato cizoložná manželství ospravedlňují. Je to falešná teologická konstrukce, kterou kdysi vymysleli jejich duchovní vůdci několik generací dozadu. Ta jejich smyšlená konstrukce učí něco podobného, že když rozvedený člověk splňuje ty a ty požadavky, tak se může znovu oženit nebo vdát ještě za života svého prvního manžela nebo manželky. A podle nich je to před Bohem v pořádku. V podstatě jako mají katolíci papežovo anulování manželství, tito duchovní vůdci vymysleli to samé pro evangelikály, kteří papeže nemají. Já mám výhodu, že jsem těmito falešnými naukami nebyl indoktrinován hned od dětství a vyrostl jsem kdysi čistě na Písmu. Takže si všimnu lehce něčeho, co v Písmu není, i když to zbytek sboru schvaluje. No a co vidím? Už od roku 1999 po dobu 25 let obracím Bibli zezdola nahoru, tam a nazpátek, ale žádnou stopu po této teologické konstrukci jsem nedokázal najít. A chci se ve svém článku více věnovat originální biblické nauce, než té vymyšlené denominační. Tak nechám mluvit Boží slovo. Paralely v jednotlivých evangeliích, které mluví totéž, vynechám.

Leviticus 20:10 "Kdyby někdo zcizoložil s ženou, kdyby někdo zcizoložil s ženou svého bližního, jistě bude usmrcen - cizoložník i cizoložnice." (ČSP, vynechal jsem vymyšlenou kurzívu)

Tady vidíte, že za cizoložství je před Božím pohledem trest smrti, dokonce za tento hřích ani neexistovala starozákonní oběť. Nový zákon pouze hřích cizoložství potvrzuje s tím rozdílem, že Kristova oběť stačí i na takové hříchy, na které Mojžíšův zákon nestačil. (Sk 13:38) Z Leviticu si můžete všimnout, že ten vůbec neřeší, kdo je svůdce a kdo svedený, případně jestli se nesvedli vzájemně. Cizoložníci jsou oba dva, a zároveň chci podotknout, že není v Písmu příklad, kdy by byl cizoložník jen jeden z páru. Na cizoložství jsou vždycky potřeba minimálně dva. Zákon ani neřeší, jestli se například vdaná žena vyspala s panicem nebo s ženatým sousedem. Prostě jsou pořád cizoložníci oba dva, nikde není cizoložník jen jeden, a oba dva si zasluhují krutý trest.

Matouš 5:32 "Já pak vám pravím, že každý, kdo propouští svou ženu, kromě případu smilstva, působí, by se ona dopustila cizoložství, a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží."

Přímá slova Božího Syna! Chcete ještě nějakou větší autoritu? Zde Pán Ježíš říká, že ten, kdo rozvádí svou ženu mimo případ manželské nevěry, působí, aby ona měla jako osamocená chuť vstoupit do nového vztahu, čímž se dopouští cizoložství vůči svému prvnímu manželovi. Pravda je, že část viny jde za manželem, který ji rozvedl, a který rozvodem doslova "působí", aby se ona podruhé vdala, protože jsou ženy, které bez vztahu téměř neumí žít. Ale to tu ženu neomlouvá, i tak ona vstupuje do cizoložného druhého manželství. Na konci výroku je konstatování Pána Ježíše, že cizoložníci jsou v tomto případě opět oba dva novomanželé, žena s druhým manželstvím i ten, kdo si ji vzal. Nikde v celém Písmu nenacházíme žádné výjimky. Vůbec se neřeší, jestli ten, kdo si propuštěnou vzal, se ženil jako panic, anebo je to jeho také již několikáté manželství. Pořád jsou cizoložníci oba dva.

Zajímavá jsou slova Pána Ježíše "kromě případu smilstva." Tím se myslí, že v případě manželské nevěry je sice dopuštěn rozvod, pokud nedojde k usmíření a odpuštění, ale vzhledem k výše uvedenému není dovolen druhý sňatek s někým jiným po rozvodu. Dalším aspektem je prostá logika, ta nám říká, že slova Pána Ježíše platí úplně stejně, kdybychom v textu vyměnili ženu za muže a muže za ženu, čili kdyby žena rozváděla svého muže a ten pak vstupoval do druhého sňatku. Taková logika je namístě, protože nikde v celém Písmu není náznak toho, že by v případě rozvodu a druhého sňatku bylo nějaké pohlaví zvýhodněno před druhým.

Některým lidem se může zdát hlavně z Matouše 19:9, že když muž propustí svou ženu, která mu byla nevěrná, tak se ho cizoložství netýká, pokud si vezme nějakou jinou. Ale to je omyl! To by nemohlo platit to, co již bylo řečeno výše a ještě bude řečeno níže. Níže budeme mluvit o tom, jak apoštol Pavel dává pokyny, aby se rozvedený člověk buď se svým protějškem smířil, nebo zůstal mimo další manželství. A zpátky k našemu verši: Když je žena propuštěna kvůli manželské nevěře, tak už muž nepůsobí, aby se ona dopustila cizoložství druhým sňatkem? Muž už to nepůsobí, protože ona se do cizoložství uvedla sama svým vlastním působením. Opravdu je manželskou nevěrou možné dopustit rozvod, nikoliv druhý sňatek po něm.

Marek 10:11-12 "Říká jim: Kdo by propustil svou ženu a oženil se s další, cizoloží vůči ní. A jestliže ona propustí svého muže a provdá se za dalšího, cizoloží."

To jsou podpůrná slova Pána Ježíše pro to, co bylo výše řečeno. Jen zde je jasně uvedené, že druhý sňatek po rozvodu je cizoložství a platí to pro obě pohlaví úplně stejně. Všimněme si, že Pán Ježíš vůbec neřeší, kdo koho propustil, kdo koho rozvedl, jestli je viníkem rozvratu jeden člověk, či oba dva. Jistá denominace učí, že "ty se můžeš podruhé vdát nebo oženit, protože tvůj protějšek, který tě rozvedl, už před tebou vstoupil do druhého manželství, čímž se pro tebe stává mrtvým." Pardon, ale celé Písmo nic takového neříká ani v náznaku! Tuhle smyšlenku může vyplodit jedině člověk, který smíchá v Bibli to, co se smíchat nedá a má k tomu bujnou fantazii. Ne nadarmo se v Písmu píše: "Ne nad to, co je psáno!" (1. Korintským 4:6) Já střízlivý vím, že kdyby byl ten člověk z prvního manželství opravdu pro druhého mrtvým, tak by Pán Ježíš nemohl v Matoušovi ani v Markovi mluvit o tom, že oba dva proti sobě stále navzájem cizoloží.

Na začátku 8. kapitoly Janova evangelia vidíme případ, kdy žena byla přistižena při cizoložství a přivedli ji k Pánu Ježíši. Já se tomu úseku věnuji podrobněji ve svých poznámkách k NZ, které vyšly knižně. Zde jen podotknu, že podle Mojžíšova zákona měli být za cizoložství usmrceni oba dva cizoložníci, kdežto tady byla před soud postavena jen žena. Kam se nám ten cizoložník ztratil? A protože se jedná o nestandardní situaci, i Pán Ježíš ji vyřešil na tu dobu velmi nestandardně.

Římanům 7:1-3 "Což nevíte, bratři, vždyť mluvím ke znalým zákona, že zákon panuje nad člověkem, po kolik času žije? Vdaná žena je zákonem vázána k muži, jenž je živ. Jestliže však muž zemře, je od mužova zákona zproštěna. Nuže tedy, pokud je muž naživu, oddá-li se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži."

To, co do té doby učil Starý zákon, a co své učedníky učil Boží Syn, to se nyní v apoštolské době objevuje v Pavlově epištole. Je zde shrnuto všechno, co jsem napsal výše, nemusím se znovu opakovat. Chcete ještě nějaké jasnější prohlášení, než je toto Pavlovo? Vím, že by někdo mohl říct, že se zde mluví o Mojžíšově zákonu a v epištolách je jasně řečeno, že křesťan Mojžíšovu zákonu zemřel. Potom by mohl někdo manipulovat s domněnkou, že tato slova z Římanům asi dnes neplatí. Ale jaký by taková domněnka měla smysl? Proč by sám Boží Syn toto vyučoval své učedníky, kdyby po konci období Starého zákona již toto nemělo platit? A vidíme, že Pavel oslovuje své současníky křesťany, kteří byli z předchozího života znalci Mojžíšova zákona. Všimněme si, že Pavel ve svých slovech užívá budoucí čas, nikoliv čas minulý. Tím je sděleno, že tohle slovo se týká současných křesťanů. A aby nebylo pochyb, že toto platí pro současné křesťany, Pavel v 1. Korintským 7:39 napsal jasně a stručně:

"Žena je vázána na čas života jejího muže, usne-li však muž, je volná vdát se, za koho si přeje, toliko v Pánu."

Pavel zde píše křesťanům v přítomném čase pokyny, aby následující generace věděly, jak mají spravovat své životy. Zmínka "toliko v Pánu" znamená, že se ta věřící žena nemá vdát do světa za nevěřícího muže. A opět následuje naše logika, která nám říká, že oba citáty z Římanům i Korintským platí stejně, když vyměníme pohlaví za opačná. Platí to pro vdovy stejně jako pro vdovce, případně pro cizoložnice jako pro cizoložníky.

1. Korintským 5:1-2, 11 a 13  "Vůbec je slyšet o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jehož není ani mezi národy, že někdo má ženu otce. A vy jste nadutí a ne, abyste raději byli zarmouceni a odstranili z vašeho středu toho, kdo se dopustil tohoto činu. Napsal jsem vám nyní však: Nesměšovat se, kdyby někdo, kdo se jmenuje bratr, byl smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič. S takovýmto ani nejíst! Odstraňte toho zlého ze svého středu!"

Co dodat? Snad jen, že stojí za přečtení celý úsek, ne jen moje zkrácená verze. A v 2. Korintským máme zmínku o tom, že věřící lidé ze sboru poté udělali nápravu a hříšník byl skutečně přiveden ke spořádanému životu, načež mohl být zpátky začleněn do života sboru.

V epištole ke Galatským máme v 5:19-21 vypsané nejznámější skutky těla. Je u nich napsáno: "a těmto podobné věci," aby bylo jasné, že výčet skutků těla není vyčerpávající, ale ve skutečnosti jich lidé během věků vynalezli mnohem více. Je jmenováno smilstvo, ale už není explicitně jmenováno cizoložství, protože to spadá pod ony podobné věci. Ve svých poznámkách k NZ se věnuji širším významům jednotlivých řeckých slov, které popisují skutky těla. A jak je jmenována nečistota, její širší význam v řečtině je špína, špatnost, nemravnost, neřest. Tam si můžete cizoložství klidně dosadit. Stejně tak si ho můžete dosadit jako věc podobnou smilstvu.

Musíme si přiznat, že cizoložná manželství jsou před Bohem skutky těla, i když je lecjací věřící podporují. Tím pádem takový skutek těla nemohl být nikdy založen z Boží vůle, i kdyby tomu ti lidé věřili, že jejich manželství z Boží vůle přišlo. Maximálně mohlo přijít z Božího dopuštění, ale skutek těla nikdy nepřijde z Boží vůle. Potom je také zbytečně se Boha ptát na jeho vůli, když ta už je dopředu zcela jasná a dávno přesně zjevená.

Do cizoložných manželství zpravidla vstupují lidé, kteří bez vztahu s protějškem, kterého mají přímo doma, neumějí žít. Já nechci hlouběji rozebírat psychiku těch lidí, protože sám žiji v odlišné situaci. Narodil jsem se s lehce autistickou hlavou, takže nucenou samotu ve své domácnosti snáším o něco méně těžko, než jiní lidé. A naučil jsem se z ní těžit to, z čeho pak mají užitek lidé kolem mě, nakonec i já sám. Potom má taková svobodná domácnost smysl, když se můžu věnovat něčemu ušlechtilému, čemu bych se věnovat nemohl, kdybych pečoval o manželku a děti doma. A osamělost nakonec nemusím cítit žádnou, protože mimo svou domácnost můžu mít kolem sebe spřízněných duší celou řadu a navíc žiji trvale s Pánem.

1. Korintským 6:9-11,13,18 "Nebo nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nemylte se! Ani smilníci, ani modláři, cizoložníci, homosexuálové, chlapcomilci, zloději, ani chamtivci, opilci, utrhači, ani lupiči nezdědí Boží království. A těmito jste někteří byli. Pokrmy břichu a břicho pokrmům, Bůh však tyto i toto zničí. Tělo však ne smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu. Utíkejte před smilstvem! Každé prohřešení, kteréhokoli se člověk dopustí, je vně těla. Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu."

Tady vidíme nejdřív výčet světských hříchů, které jsou běžné u lidí, kteří nevěří, tudíž Boží království nezdědí. A Pavel podotýká, že před obrácením se to týkalo mnohých z korintských křesťanů. Také musíme vzít na vědomí, že pokud za nás Pán Ježíš zaplatil to nejdražší výkupné, potom si nás koupil. Koupil si nejen naši duši, ale má nárok i na naše tělo. Proto už my nemáme nárok nakládat se svým tělem, jak by se mu líbilo, ale jedině, jak by se Pánu líbilo. V Bibli jsou různé rady, jak bojovat s nějakými hříchy, ale pokud se týká milování peněz, modlářství nebo smilstva, tak rada Božího slova je: "Utíkejte před tím!" Čili netestujte to, neexperimentujte, nebojujte s tím, ale utíkejte.

1. Korintským 7:10-16 "Manželům pak nařizuji ne já, ale Pán, ať se žena od muže neodlučuje. Jestliže se však i odloučí, ať zůstává nevdaná, nebo ať se s mužem smíří. Také muž ať neopouští ženu. Ostatním pak pravím já, ne Pán: Jestliže má některý bratr nevěřící ženu a ona je ochotna s ním bydlet, ať ji neopouští. A má-li některá žena nevěřícího muže a on je ochoten s ní bydlet, ať muže neopouští. Neboť nevěřící muž je posvěcen v ženě a nevěřící žena je posvěcena v bratru. Vždyť jinak vaše děti jsou nečisté, avšak nyní jsou svaté. Jestliže se však nevěřící odlučuje, ať se odloučí. Bratr nebo sestra nejsou v takových případech zotročeni. Bůh však nás povolal v pokoji. Neboť co víš, ženo, zda zachráníš muže? Nebo co víš, muži, zda zachráníš ženu?"

V jiných duchovních knihách bylo už dávno dokázáno, že se jedná o Boží slovo i v případě, že zde Pavel píše: "Ostatním pak pravím já, ne Pán." Tak se tomu tématu zde nebudu věnovat. Předpokládám, že to čtenář zná, anebo se může dovzdělat.

Pán tudíž manželům nařizuje, ať se jeden z manželů neodlučuje od toho druhého. I ze světských příkladů můžeme znát, že pokud manželství nefunguje, je mnohem jednodušší ho opravit, než utrpět rozvod s trvalými následky pro celou rodinu a třeba i širší příbuzenstvo. K opravě jsou však zapotřebí oba dva, není možné, aby manželství zachránil jeden z manželů, když druhý ho cílevědomě likviduje a úmyslně brání v opravě.

Pokud se rozvedou dva lidi, kteří aspoň v rámci své duchovní úrovně respektují Boží slovo, tak podle této epištoly nemají vstupovat do druhého svazku, anebo se po nějakém odloučení mají spolu opět usmířit a vrátit se k sobě.

Další případ je ten, kdy dva nevěřící manželé projdou evangelizací a jeden z nich se obrátí k Pánu. Ten neobrácený pak chce toho obráceného opustit, a zde je psáno, že ten obrácený opravdu neví, jestli by se mu povedlo obrátit i toho druhého vlastním svědectvím. Proto je zde dopuštěn rozvod, aby obrácený člověk nebyl zcela zničen pokusem o záchranu toho neobráceného. Ale po rozvodu opět platí verš 11, ať zůstanou mimo druhé manželství, anebo ať se spolu opět smíří. Jinak by druhým manželstvím po rozvodu nemohlo platit všechno to, co jsme vylíčili v úvodu článku. Jednalo by se o cizoložné manželství.

Oproti tomu jedna evangelikální denominace učí, že rozvedený křesťan, kterého opustil neobrácený protějšek, se může podruhé oženit nebo vdát, protože je prý údajně vůči němu mrtvý. Zvlášť, když ten neobrácený rozvedený se znovu ožení či vdá do světa. Nic takového nenacházíme v celém učení Písma! Takovou bludnou naukou umožňují čistě hypoteticky svým členům se vdávat a ženit po rozvodech klidně až do nekonečna. Tím pádem je jasné, že taková teologická konstrukce je falešná. Ti, co tuto bludnou nauku učí, zcela vyškrtli ze své Bible verš 11 - ať zůstane nevdaná/neoženěný, nebo ať se s mužem/ženou smíří. A když je v 15. verši napsáno: "Bratr nebo sestra nejsou v takových případech zotročeni," znamená to, že zde je dopuštěna možnost rozvodu, ale není ani řeč o druhém sňatku po něm! Vzhledem ke všemu výše uvedenému by se opět jednalo o cizoložné manželství. Ale ona evangelikální denominace tak má veliký dopad na osobní život každého rozvedeného člena a zvlášť na výsledek u soudné stolice Kristovy, kde si každý za cizoložné manželství vezme velkou ztrátu. A já radši dožiji od svých mladých 27 let po rozvodu sám, i přes svou předpokládanou budoucí dlouhověkost, než abych před soudným stolcem Kristovým utrpěl doslova katastrofu! A ti v cizoložných manželstvích páchají skutky těla, žijí chlácholeni svým okolím, že je údajně všechno před Bohem v pořádku, načež je čeká osobní katastrofa a velká ztráta.

Židům 13:4 Manželství budiž v každém ohledu ve vážnosti a lože budiž neposkvrněné, neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh.

Neobrácené smilníky a cizoložníky bude Bůh soudit před velkým bílým trůnem, kde budou tito všichni zavrženi a odsouzeni. Hlavní důvod jejich záhuby bude ten, že za svého života nevěřili Bohu. Smilníci a cizoložníci mezi spasenými křesťany budou souzeni před soudným stolcem Kristovým, jako ostatně tam budou souzeni všichni další křesťané. Tito smilníci a cizoložníci vezmou namísto odměny ztrátu a prožijí osobní katastrofu. Ptáte se mě, jak to můžu vědět? Protože ve Starém zákoně za smilstvo a cizoložství ani nebyla oběť, za to byl jen trest smrti. V křesťanském sboru se jako novozákonní protějšek starozákonních trestů používá kázeňské opatření. Ale o tom už byla napsána velká kniha mimo rámec mého článku.

Předpokládám, že Pán Ježíš musel tuto nauku o manželstvích svým učedníkům vysvětlovat mnohem častěji a podrobněji, než jak ji máme stručně zachycenou v evangeliích. Určitě to v nich vzbudilo strach, když si uvědomili, jak jsou mezilidské vztahy komplikované a kolik manželství se nakonec rozvádí. Když si to všechno vyslechli, nakonec mu v obavách odpověděli slovy z Matouše 19:10 "Jestliže je vztah mezi člověkem a ženou takový, je lépe se neženit."

Na závěr připomenu ještě jeden příklad, který se rovněž mezi lidmi stává. Někdo nevěřící se rozvede a žije sám. Pak se na základě něčí evangelizace obrátí a uvěří v Pána Ježíše jako svého Spasitele. Věříme, že takový člověk začíná svůj nový věčný život s Bohem s naprosto čistým štítem, protože je ode všeho očištěn a ospravedlněn. Proto se teoreticky může v Pánu oženit či vdát se spaseným protějškem a bude všechno v pořádku. Přesto však radím, aby důkladně zvážil, jestli on sám není tím rizikovým prvkem, který by do druhého manželství mohl se sebou přinést, pakliže to byl třeba on sám, kdo jako nevěřící zapříčinil rozvod svého prvního manželství.

---------------------------------------------------------------

Nedávno jsem slyšel plácání z kazatelny o tom, jak si za to každý věřící rozvedený může sám. Prý jsem se málo modlil, nebo co. Ke všemu tak plácal starší sboru. To mě donutilo napsat tento odstavec.

Byl jsem necelé tři roky po obrácení a přišel jsem v roce 2003 do křesťanského sboru, kde jsem všechny ctil jako duchovně starší a zkušenější, tím pádem moudřejší než já. Začal jsem se kamarádit s Danielou, která už ve sboru byla 10 let přede mnou. To je u mě normální, takových kamarádek mám dnes řadu a s žádnou nepotřebuji chodit, ani s ní něco mít. Jenže ze sboru začaly zaznívat poznámky o tom, jaká je Daniela skvělá holka a zbožná, a v čem je výjimečná, tak jsme spolu začali chodit. Byl to můj první vážný vztah v životě, trpěl jsem zamilovaností a měl jsem nasazené růžové brýle. Moc dobře si pamatuji, který bratr vyslovil myšlenku, že bychom se měli za 3 až 4 měsíce vzít. Načež Daniela hned běžela na úřad a zařizovala svatbu. Vždyť já jsem ani nevěděl, jak se taková svatba zařizuje a proč bych se měl vůbec ženit, když mě nic nenutí. Ale pod vlivem zamilovanosti a růžových brýlí jsem se svatbou souhlasil a také tam před Bohem řekl svoje ano. Ještě před svatbou jsem však bedlivě pozoroval reakce lidí ve sboru, jestli někdo nevysloví nějakou pochybnost. Pokud by kdokoliv vyslovil nějakou pochybnost, byl jsem ochoten se neženit. Ale slýchal jsem kolem sebe jen slovní masáž o tom, jak je ta plánovaná svatba podle Boží vůle a náš vztah pod vlivem Ducha svatého. Potvrzovala mi to i jednomyslnost všech ve sboru, kdy mi nikdo žádnou pochybnost nevyslovil. Proto zde chci zodpovědnost částečně přenést na ty, kdo mnou takto manipulovali, protože tehdy jsem ještě neměl tolik rozvinuté kritické myšlení, jako mám dnes, a je známo, že lehce autističtí lidé jsou snadno zmanipulovatelní. Kdyby mě nikdo takto neovlivňoval, normálně bychom se s Danielou rozešli a byl by pokoj. Vždyť ona se chtěla rozcházet už po 14 dnech chození z naprosto iracionálních příčin. Takže jsem se ženil v plné a odevzdané součinnosti ze sborem, ze kterého rovněž pocházela moje nevěsta a nevěstu už ve sboru 10 let znali. Těžko dnes může nějaký starší házet zodpovědnost jenom na mě. Já to zkrátím. Když jsme měli s Danielou už dvě malé děti, bylo příliš pozdě na to, abych odložil růžové brýle a zamilovanost, a přiznal si, že v našem manželství už dávno nefunguje vůbec nic. Daniela odešla ze sboru do světa, a když já jsem zachraňoval vztah až do hrozícího sebezničení, nepovedlo se mi to. Když nám ho pomáhali zachraňovat věřící lidé ze sboru, Daniela je v ničem nebrala v potaz. Všichni z mé rodiny a ze sboru, kdo mě osobně znají, také byli svědky toho, že jsem nikdy neprovedl nic, čím se kazí mezilidské vztahy, a že veškerá režie rozvratu tohoto manželství spočívala pouze u Daniely, i když jí v tom pomáhala jistá její nejlepší kamarádka a také moje tchyně. Bylo však velmi těžké zachovat si bezúhonnost, když mě žena duševně týrala a tím mě dráždila k aktivnímu odporu. Nejtěžší na tom bylo, že jsem byl nucen pasivně trpět domácí násilí, jinak ona by můj případný aktivní odpor otočila proti mně. A nemohl jsem podat žádost o rozvod jako první, protože vyznávám, že Bůh žádné rozvody neustanovil, musel jsem čekat, až ho podá Daniela, aby mi ona sama nemohla říct, že je nakonec rozvod v mojí režii. To však bylo pro mne hodně nebezpečné z hlediska zdraví i majetku. Naštěstí moje utrpení bylo také jen dočasné, bratři ve sboru mi nakonec dohodili garsonku, kde jsem mohl žít v bezpečí. Po rozvodu začala Daniela žít hůře než světsky, protože já mám v celém příbuzenstvu mnoho nevěřících lidí, a nikdo z nich se nikdy nechoval tak zle, jak se dlouhé roky chovala ona. Během nějakých 10 let po našem rozvodu byla Daniela mnohokrát soudně trestaná za všechno zlo, co měla na svědomí. V té době se stačila ještě podruhé vdát a podruhé rozvést, nyní žije na hromádce s nějakým světákem. Když naše dcery dospěly, tak už měly dávno plné zuby toho, jak musely neustále trpět všemi hříchy jejich matky, a nakonec dcery udaly vlastní matku na Policii. Kriminálka ji vyšetřovala a Daniela byla naposledy trestaná na začátku roku 2023. Takže o nějaké zbožné a skvělé holce nemůže být ani řeč, všechno to byla jenom lež, podvod a sebeklam, do kterého mě navlékla ona i sbor. Její ovoce Ducha dlouhé roky dozadu trvale nula, nula, nic. Zato hříchů nepřeberné množství.

Tím pádem jsem dnes nucen, podle výše uvedeného Božího slova, žít o samotě, protože smíření s takto bezbožnou ženou není možné. Pokud bych se chtěl podruhé oženit, musel bych počkat, až Daniela zemře. Tak až bude zase nějaký chytrák plácat z kazatelny o tom, že si za rozvod můžu sám, zde jsou moje slova, která potvrzují, že za mou svatbu ve sboru s totální bezbožnicí nese poměrnou zodpovědnost křesťanský sbor s jeho tehdejšími staršími a řadovými členy. Činil jsem tak v naprosto odevzdané součinnosti se sborem podle rad všech. Jejich jednomyslnost jsem mylně považoval za zjevenou Boží vůli. Kvůli tomu, že mě zmanipulovali duchovními řečmi a v podstatě sami navlékli do chomoutu, dnes nemůžu mít krásné manželství s nějakou zbožnou holkou a k tomu krásnou rodinu. Co se týká spoluviny sboru jsem přesvědčen, že Pán Ježíš před svým soudným stolcem se ke všemu bude podrobně vracet. Pak je tady ještě jeden vážný důvod, proč žiji v celibátu. Když mi bylo 35, zdraví mi vypovědělo službu trvalým způsobem tak, že nemůžu mít další děti. Lidé, kterým tímto způsobem neslouží tělo, se nikdy nežení. Ani světáci v takové situaci se nežení.

Nakonec, ať o cizoložných manželstvích a rozvodech ještě jednou promluví Pán Ježíš poté, co mu učedníci řekli, že jestliže se věci mezi mužem a ženou mají takto, v tom případě je lepší se neženit:

Matouš 19:11 "Ne všichni chápou toto slovo, ale jen ti, kterým je to dáno."