Zlé zkušenosti

2024

Předně chci říct, že tuto kapitolu nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy mimo muziku napsal, ale měla vzniknout, protože i tato kapitola je neoddělitelná od mého života a minulosti. Píšu ji hlavně pro lidi, co mě znají osobně, aby už mě nikdy nepovažovali za někoho jiného, než kdo jsem. Musím podotknout, že já žiji výhradně v blažené přítomnosti a dokonce přemýšlím i o daleké budoucnosti, ačkoliv je pravda, že před Bohem nevím přesně, co bude zítra. Proto teď píšu s úsměvem na tváři a s blaženým Božím pokojem v srdci, protože už jsem se zbavil posledního vážného trápení, pokud mluvím o těch trápeních, která jsou v životě člověka zbytečná a dá se jim vyhnout. Hlavně moje dcery se zbavily největšího trápení! Níže píšu jen špičku ledovce. Zbytek ledovce pod hladinou si nechávám pro sebe. Když nechám mluvit zprvu Boží slovo než sebe, co se dočtu? Například 1. Korintským 13. kapitola říká: "Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nevhodně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepřičítá zlo. Neraduje se nad nepravostí, spoluraduje se s pravdou." Dokonce vznikl i jeden překlad, který uvádí, že si "láska nevede seznam křivd." Takový překlad je velice volný, ale v principu naprosto pravdivý. Ani já si zde nechci vést nějaký seznam křivd. Pamatuji na apoštoly, oni se občas zmiňovali o svých negativních zkušenostech s některými zlými lidmi a jmenovali je osobně. Já nejsem apoštol, takže se sice zmíním o svých zlých zkušenostech, ale udělám to zcela obecně, anonymně a nikoho nebudu jmenovat. Kdo mě zná osobně, ví všechno. Kdo mě nezná, tomu bych konkrétními jmény a konkrétními událostmi asi stejně nepomohl. Svými několika předky jsem byl vychován k obětavé, nezištné a bezpodmínečné lásce. Když jsem si ji osvojil, pak už jsem na ni po zbytek života vždy jen doplácel. Ono to vypadá, že si stěžuji, ale já si nestěžuji, jen to konstatuji. Pouze moje dospělé dcery ji dokázaly uznat a ohodnotit.

Jakub mluví toto: 5:10-11 "Za příklad trpění zla a trpělivosti si, bratři, vezměte proroky, kteří mluvili v Pánově jménu. Hle, ty, kteří vytrvali, nazýváme blaženými. Slýchali jste o Jobově vytrvalosti a vídali jste výsledek od Pána, že Pán je mnoho soucitný a milostivý."

Díky Boží posile se mi podařilo všechno minulé zlo vytrpět zcela trpělivě, což se mi na konci veškerého zla obrátilo v blažený pokoj a radost. Nevím, jestli se v budoucnu něco zlého zase nevrátí, ale už hezkých pár let je všechno zlo minulost. Mému Pánu a Spasiteli dělali totéž, co já popisuji níže, akorát ve větším, já jsem dosud nemusel prolít svou krev. Tím je mi můj Pán tak moc blízký, když si uvědomím, co všechno jsme prožili společného. Však On se nechal několikrát slyšet, že lidé s mými zážitky jsou před Bohem blažení. A platí to i naopak, vzhledem k tomu, jakou zlou zkušenost učinil můj Pán, když byl tu na světě, tak já vím, jak moc dobře dokáže pochopit mě, pokud se do nějakého utrpení dostanu, není mu to vůbec jedno, co prožívám, výborně mi rozumí. A já po svých zlých zkušenostech konečně dokážu pochopit lidi kolem sebe, kteří můžou prožívat něco podobného zlého. Osobní zkušenost je nepřenositelná. Židům 4:15, kde je řeč o Pánu Ježíši: "Nemáme Velekněze neschopného pocítit soustrast s našimi slabostmi, nýbrž který vytrpěl pokoušení podobně po všech stránkách, mimo hřích."

A jsou i jiné biblické postavy, které si mnohým zlem procházely dávno přede mnou, i ty mi jsou moc blízké, když vidím, co všechno máme společného. Co o Božím Synu říká epištola k Židům? 5:7-9 "On ve dnech svého těla se silným voláním a slzami předložil modlitby a úpěnlivé žádosti k tomu, který ho mohl ze smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou bázeň. Ačkoli je Syn, získal zkušenost poslušnosti z těch věcí, jež vytrpěl, byl učiněn dokonalým a stal se všem, kdo ho poslouchají, zdrojem věčného spasení."

A co říká epištola nám? 12:3-8 "Posuďte přece náležitě toho, který proti sobě snesl takový odpor od hříšníků, abyste nepodlehli únavě a neumdlévali ve svých duších. Ještě jste se až do krve nevzepřeli v zápase odporu proti hříchu. A docela jste zapomněli na povzbuzení, které vám pravím jako synům: Můj synu, nepodceňuj Pánovu kázeň, ani neochabuj, když jsi od něho kárán. Vždyť koho Pán miluje, toho podrobuje kázni, a švihá každého syna, kterého uznává. Co snášíte, je za účelem kázně, Bůh se k vám chová jako k synům. Kdopak je syn, jehož otec nepodrobuje kázni? Jste-li však bez kázně, jejímiž podílníky se stali všichni, pak jste nemanželské děti, a ne synové."

Zde vidíme jasně, odkud se berou zlé věci, které na nás Bůh může, anebo taky nemusí, dopustit. Co první křesťané? Oni trpěli pro svou víru daleko více, než si my umíme představit, protože jejich utrpení my dnes nemůžeme přirovnat k ničemu, co známe ze svých životů. A znamená to, že je snad Bůh trestal za nějakou bezbožnost? Ani omylem! Vždyť oni byli zbožnější, než dnešní zhýčkané křesťanstvo!

1. Petrův 2:22-23 "On se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech. On, když byl tupen, neopětoval tupení, když trpěl, nevyhrožoval, ale odevzdával se tomu, který soudí spravedlivě."

Toto byl můj hlavní vzor ve všem utrpení, co mi zlí lidé schválně způsobovali. Nikdy jsem nikomu nic nevracel a už vůbec ne stejnou měrou. O pomoc jsem vždy volal k Bohu. Však Pán Ježíš také řekl: "Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás hanobí." Lukáš 6:27-28

Níže jmenuji některé hříchy spáchané proti mně a vůbec u toho nerozlišuji, kdo je spáchal. Hřích jako hřích. Pokud si to přečte někdo úplně cizí, můžou má slova na něho působit jako určitá prevence. A kdyby si to přečetl někdo z dotyčných hříšníků, tak má šanci se zastydět. Pokud mě však budou lidé vybízet, abych o jejich hříších nemluvil, později bude všechno horší a obětí bude ještě více. Proto se musí o věcech mluvit a já už tak činím s odstupem. V praktickém životě se k tomu nevracím, tato webová stránka mi jen supluje psychologa, kterému bych se vypovídal, kdybych k nějakému chodil.

Celé moje dětství a mládí je poznamenáno šikanou a duševním týráním, ze kterého mi zbyly trvalé následky na duši. Až ve středním věku se mi začali věnovat odborníci a pomohli mi ten začarovaný kruh opustit. Z dětské výchovy jsem se stal submisivním, uzavřeným, zakřiknutým člověkem, který fungoval jenom jako cvičená opice. A ta cvičená opice dokázala na housle zahrát všechno a sklízela veliké úspěchy v kultuře. Jenže když mě pak ve společnosti potkal někdo, kdo mi nerozuměl, tak viděl člověka velice introvertního, nekomunikativního a mohl to zcela mylně považovat za mé zlé a nepatřičné vlastnosti. Myslel si o mně, že se s ním nebavím proto, protože jsem nabubřelý, namyšlený, pyšný až na půdu, takže na mě začal řvát a sprostě mi kvůli tomu nadávat. A já se ani nedokázal bránit, jenom jsem vždy utekl a brečel. Tím pádem mi způsoboval další duševní utrpení, se kterým jsem si neuměl poradit a nebyl, kdo by mi pomohl. Další trvalé následky na duši. Tento začarovaný kruh v mém životě existoval nepřetržitě, ať jsem byl v jakémkoliv prostředí. Škola, druhá škola, internát, jeden orchestr, další orchestr, vlastní manželka...

Například mám levou nohu sedmkrát operovanou, protože mě srazila hodně špatná řidička za volantem, nijak jsem za to nemohl. Hodně jsem kvůli tomu vytrpěl. Ona mi to nezpůsobila schválně a jevila upřímnou lítost. Proto jsem jí to již dávno odpustil a nikdy jsem jí to více nepřipomněl. Ale trvalé následky na těle mi zůstaly a žádné moje odpuštění nemůže mou nohu dostat do původní kondice. Stejně tak se několik zlých lidí v každé společnosti velice negativně podepsalo na mé duši, z čehož mám na psychice trvalé následky a trvale jsem kvůli tomu v péči odborníků. Pak se stane, že ve společnosti potkám někoho nového, skamarádíme se a on si všimne, že mám trvalé následky na duši. Touto webovou stránkou si zjednoduším každé vysvětlování, abych se nemusel každému stokrát opakovat ústně. Já už jsem dávno všem hříšníkům odpustil, protože můj Spasitel mi dokázal odpustit ještě horší věci. (Horší věci ne proto, že bych někdy někoho týral, ale proto, že Spasitel za mé třeba jen myšlenkové hříchy musel na kříži tak zle trpět jako můj zástupce, abych nemusel před Boží tváří trpět já sám.) Ale trvalé následky mi zůstaly úplně stejně, jako zůstaly následky na mé levé noze po havárii.

Párkrát mě hejtovali nějací Židé. Zatím vůbec netuším, kvůli čemu. Vzhledem k jejich formě vyjadřování to možná dělali pouze z povinnosti. Pokud by si náhodou přečetli tento text, tak jim vzkazuji, že naši evangelikální bratři za války zachraňovali židovské životy před holokaustem. Po válce za to dostali od státu Izrael titul Spravedlivý mezi národy a jejich jména jsou dnes zapsána v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě.

Napíšu jednu zkušenost z mnoha, které jsem prožil v orchestru, kde cca 20 let pracuji, abyste viděli, že opravdu nemusím dělat nic zlého, abych rukou jiných lidí trpěl. Bylo to v únoru 2024, tři dny jsme strávili na jednom projektu filmové hudby v O2 Universu v Praze. Naše koncertní mistryně nemohla hrát a za ní přišla na záskok jedna dáma z jistého pražského symfoňáku. Ona měla sedět na první židli, já měl být její zástupce koncertního. Byla to holka přibližně mého věku, v podstatě jsem ji vůbec nijak do té doby neznal, tak jsem si zprvu myslel, že bych si mohl udělat novou kamarádku. Však ona na jiných místech vystupuje jako velký lidumil a sympaťačka. Podotýkám, že proti její osobě, ani proti jejímu hraní, jsem nikdy do té doby neřekl ani půlku křivého slova. Proč taky? Jaké bylo moje překvapení, když jsem od ní po celé tři dny práce trpěl neustálou šikanu, buzerování, ponižování a to nejen v orchestřišti, ale i v zákulisí! Chlapi, co seděli u druhého pultu za námi, z toho dostávali hlasité záchvaty smíchu, když viděli, jak ona se ke mně chová. Přičemž po celé tři dny jsem jí neodplatil za zlé ničím zlým, neustále ode mě slyšela vlídné slovo, usměvavou tvář, ale nebylo mi to nic platné. Na dvou koncertech se stalo to, co se stává všem mým hejtrům. Žádný můj hejtr nikdy v životě nepodal na place lepší výkon, než trvale podávám já. Ona ta holka několikrát během koncertu vylítla a našla se zpátky jen díky tomu, že já nevylítnu nikdy. Už jste někdy viděli, aby lehce autistický člověk se při hraní těžké hudby ztratil? Ono je více věcí, které jsem v hudební branži dokázal, a ona však ne, ale to je vedlejší kapitola. Hodně dlouhou dobu po tomto otřesném zážitku jsem si lámal hlavu s tím, proč se ke mně chovala, jak se chovala. Nepřišel jsem na nic, nic mi nedává logiku ani dodnes.

Když mi Bůh požehnal a já si po rozvodu mohl koupit vlastní byt, tak bývalá manželka s její kamarádkou o mně okamžitě začaly šířit pomluvy, že prý jsem si ten byt koupil, abych mohl provozovat vztahy na jednu noc. Sluší se dodat, že tímto hříšným způsobem jsem nikdy v mládí nežil, ani k němu neinklinoval, a v rané dospělosti, co jsem krátce po škole uvěřil v Pána Ježíše, a žiju ve víře desítky let, takto hříšně už vůbec nehodlám žít. Tady vidíte, že opravdu nemusím udělat vůbec nic k tomu, abych musel od nich čelit takovému zlu.

A teď zkusím být co nejvíc obecný, stručný a anonymní. Píšu to, abyste věděli, v čem všem vám můžu rozumět, pokud jste něco z toho také prožili. Jako je tomu mezi mnou a mým Spasitelem, kdy jsme si tak moc blízcí třeba i skrze společně vytrpěné věci.

Vím, co to je zažít v rodině mnohaletý duševní teror spojený s ponižováním, ze kterého z vás vyroste duševně zlomený člověk. Však ten, kdo to způsobil, už se mi dávno omluvil.

Vím, co to je, když vás vyloučí z kolektivu jen proto, že jste v něčem dobrém zcela jiní než ostatní.
Vím, co je to šikana a psychický teror, kvůli tomu dva spolubydlící z internátu dostali podmínečné vyloučení, načež raději z intru odešli sami.

Pro několik lidí jsem byl nenáviděným intelektuálem čistě jen kvůli vzhledu a dávali mi to sprostým důvodem najevo  hned od prvního osobního kontaktu ještě dříve, než si o mně vůbec něco zjistili.

Zažil jsem v dospělosti i mnohaletý bodyshaming, protože od houslí mám na zádech hrb. Další lidé mi dlouhé roky sprostě nadávali jenom kvůli mému maličkému autismu, se kterým jsem se už narodil.

Kyberšikanu taky znám hodně dobře. Některým jedincům ke kyberšikaně bohatě stačí, když narazí na úvodní stránku těchto mých webovek.

Vím, co to je, když nějaké trápení se nedá zmírnit a člověk mnohokrát uvažuje o tom, že by se odstranil z tohoto světa, aby už trápení skončilo. Do mého obrácení k Pánu jsem si těch situací užil až nad hlavu.

Rozumím Pánu Ježíši, anebo králi Davidovi, když oba k Bohu volali, že jsou nenáviděni bez příčiny. Když čtu Žalm 109, naprosto se sjednocuji s touto jeho částí: "Bože, má chválo, nebuď hluchý, neboť se otevřela proti mně ústa ničemná a podlá. Lživý jazyk mluví proti mně. Obklopili mě nenávistnými slovy, bojují proti mně bezdůvodně. Za mou lásku se mi protiví, ale já se modlím. Za dobro mi připravují zlo a za mou lásku nenávist. Nepamatoval, že má prokazovat milosrdenství, pronásledoval člověka chudého a nuzného a zkroušeného v srdci chtěl usmrtit. Miloval proklínání, neměl zalíbení v žehnání, oblékal proklínání jako šaty. V mém nitru je zraněné srdce, mé tělo hubne, ztrácí tuk. Oni proklínají, ale ty žehnáš. Budu svými ústy mocně vzdávat chválu Hospodinu, uprostřed mnohých ho budu chválit, neboť se postavil nuznému po pravici, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši."

Doslovnost tohoto žalmu jsem poznal tehdy, když mi po ztrátě rodiny bylo duševně úplně nejhůře, přičemž jsem ztratil 30 kilo. A kdo mě znáte, obézní jsem nikdy nebyl.

Vím, co to je, když někomu dáte přečíst evangelizační letáček, načež vás on zahrne všemi nadávkami českého jazyka.

Už si ani nevzpomenu na to kvantum posměchu skoro v každé společnosti jenom proto, že mám poněkud lepší mravy, než má moje okolí. A taky jejich snaha mě ostrakizovat, je lepší na to už nikdy nemyslet.

Vím, co to je, když se obrátíte k Pánu a ti nejbližší kvůli tomu na vás začnou řvát a komandovat vás po mnoho let.
Vím, co to je, když v zaměstnání jsou někteří lidé z vás zcela zakomplexovaní, protože pracujete pečlivěji a pilněji, než oni. Tací lidé si se svými komplexy nedokážou poradit a potom se z nich stanou vaši hejtři. Vtipné je, že se za celou mou kariéru nikdy nestalo, že by jediný z mých hejtrů podal na place lepší výkon, než jaké podávám vždy já.
Vím, co to je, když na vás zle řvou až do vašeho pláče jen proto, že jste abnormálně zakřiknutí, tiší a autisticky máte mysl někde u jiných myšlenek.

Vím, co to je, když vás někdo z pozice autority nutí, abyste se naučili psát pravou rukou stejně tak ošklivě, jako píšete coby pravák rukou levou.

Vím, co to je, když se vám narodí těžce nemocné dítě a první rok s ním běháte po dětské onkologii a mnoha jiných doktorech.

Onehdy mi v MHD zlomili dva prsty na levé ruce, které jako aktivní houslista nejvíce potřebuji.

Okolo roku 2007 a dál mě duševně týrala ta, co mi měla být nejbližší pomocí. Byla to tak duchovně zvrácená osoba, že mi u toho říkala: "Netrestám tě já, ale trestá tě Bůh." Přitom mě trestala za něco, co jsem v životě neudělal, a ani jsem to nikdy neplánoval. Vícekrát mi šlo v takových situacích přímo o zdraví a nepřímo o život. Bylo to čiré zlo. Stejně tak moc zle se chovala i k mým nejbližším a neváhala používat fyzické násilí, takže už dobře vím, jak vypadá domácí násilí ve své plné ošklivosti. Nebyly to banality, protože tato osoba byla od roku 2008 mnohokrát soudně trestaná. V Písmu je psáno, že tací lidé půjdou jen k horšímu a stalo se, jelikož tuto osobu kriminálka vyšetřovala naposledy ještě v roce 2023 za to, co všechno zlého dělala mým nejbližším. Mezitím, když mi nemohla přímo doma škodit, tak mi chtěla pomocí soudu zcela zničit osobní život. Vymyslela naprosto křivé obvinění z velkých nemorálností, aby mě soud oddělil od mých vlastních dcer, ale úřad a soud jí to nakonec smetl ze stolu.
Vím, co to je, když trpíte od někoho domácí násilí, ale za vašimi zády ta dotyčná osoba tvrdí lidem, co vás neznají, že ji prý týráte. Zkrátka manželka mi za mou obětavou, nezištnou a bezpodmínečnou lásku odplatila tím nejhorším možným. Mám v příbuzenstvu řadu nevěřících, světských lidí, ale nikdo z nich se nikdy nechoval takto zle.
 

Manželka mi kdysi dávno vyhodila do popelnice mou první Bibli, kterou jsem si koupil ke svým 19. narozeninám, a která byla u těch velkých věcí popisovaných v mém svědectví.

Vím, co to je, když jste manželce zcela věrný úplně po všech stránkách až do absurdit, ale ona o vás stejně rozhlašuje, jaký jste veliký cizoložník.

Od roku 2008 mi manželka nemohla škodit přímo, tak navedla svou nejlepší kamarádku, která mi pak 10 let posílala úplně šílené anonymy. Skrze anonymy se mě snažila co nejvíce zdeptat, vystrašit, nebo se mi aspoň posmívat a urazit mě. Tato její nejlepší kamarádka až do dnešního dne (2024) nepřestala posílat anonymy k nám do sboru s cílem mě co nejvíce diskreditovat. Leč marně, moje morálka je neprůstřelná. Anonymy už za ty roky vypracovala a podepisuje se vždy naprosto smyšlenými jmény. Tato žena si také hraje na křesťanku, ale jak vidíte, morálně a duchovně je to naprosté dno. Přesně podle Božího slova i ona jde postupně jenom k horšímu. Kdyby i vám úplnou náhodou přišel takový anonym, tak už víte, která bije. Podrobnosti si nechám pro sebe, ale tyto dvě ženy mě nenávidí natolik absurdně, že kdybych vůbec neexistoval, tak by si mě dokázaly vymyslet. Četl jsem na iDnesu článek od psycholožky Umay Wolf, kde ona píše:

"I mezi ženami se najdou takové, které neoplývají slušností jako charakterovým rysem... A když se k tomu přidá i nižší intelekt, často rovněž sklouznou k hrubosti a neomalenosti. Pokud má někdo – ať muž nebo žena – vyloženě potěšení z toho, jak někomu svým komentářem ublížil, jsme již na poli psychopatologie. Tito lidé by měli vyhledat odbornou psychologickou nebo raději psychiatrickou pomoc. U nich ale často chybí sebereflexe, takže jim dlouho trvá, než je okolnosti – často jejich blízcí – 'dokopou' k řešení jejich potíží."

Vím, co to je, když je člověk ve svém oboru špičkový profesionál se vším, co k tomu patří, ale rozhoduje o něm laik a amatér, rozhoduje neodborně, špatně, ale činí tak z pozice nějaké autority.

Pán Ježíš nás varuje před házení perel sviním. Zažil jsem, že moje perly byly v roce 2021 zašlapány do země, svině se otočila a roztrhala mě, jak zní slova Pána Ježíše. Nebudu ani naznačovat, o co konkrétně šlo, protože věc byla nakonec uspokojivě vyřešena a já už člověku dávno odpustil. Moje trápení už dávno skončilo, nechci se k tomu nikdy vracet. Jen mi zbyly následky na duši, kterých si všimli ti, co mě znají. Od té doby jsem zcela uzavřený a nestýkám se prakticky s nikým. Dokonce jsem nebyl od té doby ani jednou na návštěvě u těch nejlaskavějších lidí, které ve sboru mám. Takhle zkrátka funguje lidská psychika nezávisle na rozumu, faktickém odpuštění a konci trápení. Připomíná mi to život mého milého pradědy Václava. Ten zažil kvůli I. světové válce nesmírné trauma a já až do své nejdelší smrti nikdy nepochopím, jak to Václav vůbec mohl přežít. Ačkoliv jeho trápení skončilo jeho šťastným návratem domů, zbyly mu na těle i duši následky, ze kterých se Václav do své smrti nikdy nevzpamatoval. Václav zemřel až v roce 1975, ale ani po tolika desetiletích po konci jeho utrpení se nezbavil následků. Kdo studoval psychologii, mohl by se vyjádřit šířeji, že lidská psychika takhle funguje. Takže já dnes žiji hodně v klidu, ale uzavřený jsem zůstal. Od té zkušenosti po všech traumatech života už moje duše pouze prahne po pokoji. Vnitřní pokoj už mám dávno, ale prahnu i po pokoji okolo sebe. Na druhou stranu za ty samé zadupané perly dostávám děkovné dopisy od zbožných lidí z celé republiky, což o něčem svědčí. To mě moc těší a vážím si toho. Pán Ježíš to okomentoval slovy z Lukáše 4:24 "Amen, pravím vám, že žádný prorok není vítaný ve své otčině." A z evangelia Jana 8:45-46 "Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi. Kdo z vás mě usvědčuje z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte?"

Mám ještě jednu osobní vlastnost, spíše slabost. Kvůli válečnému utrpení mých přímých předků se u mne vyskytly genetické dispozice k chemické nerovnováze v mozku. Tím pádem jsem od doby svého dospívání po několik desetiletí zbytečně velmi trpěl neléčenými depresemi a úzkostmi. A v těchto neléčených depresích a úzkostech jsem ještě k tomu prožíval to, co píšu výše. Takové zlo mi opravdu deprese a úzkosti jen velice zhoršovalo. Kvůli lehce autistické povaze jsem si nikomu nedokázal říct o pomoc a neměl jsem v rodině ani ve škole kolem sebe jediného člověka, který by si všiml, že potřebuji čistě odbornou pomoc. A já jsem ani žádné blažené zdravé duševní stavy neznal, tudíž jsem netušil, že to, co prožívám, je špatně a musí se to léčit. Považoval jsem to za součást svého života, úplně zbytečně jsem trpěl. A manželka, co mě duševně velice týrala cca od roku 2007, mě jednoho dne úplně duševně utýrala. Bylo to v roce 2015, bylo mi 35 let, co jsem její vinou skončil v krizovém centru Riaps na Žižkově, kde jsem se konečně dostal do péče odborníků, a odkud mi konečně přišla odborná pomoc. Ti mě nádherně zaléčili, dali mi silné léky, aby kompenzovali mou chemickou nerovnováhu v mozku, načež se objevila kýžená rovnováha a já od té doby žádnými depresemi ani úzkostmi už netrpím. Je to všechno minulost!

V našem sborovém zpěvníku máme některé lživé písně, které tvrdí, že se člověk obrátí k Pánu Ježíši a pak už bude všechno jen zalité sluncem. Takové texty mohl napsat pouze někdo odtržený od reality. Již jsem zmínil první křesťany, kteří kvůli své víře neměli sluncem zalitého snad skoro nic, a všechno zlo, co prožívali, neznamenalo, že by je snad Bůh za něco trestal. A jaká je moje zkušenost viz výše a nyní? Já mám konečně všechno zalité sluncem až teď ve středním věku, nyní nemám žádné skutečné trápení a modlím se, aby mi to vydrželo. Ale nebylo to hned, některé lidi jsem ze svého života musel vyhodit sám, od jiných mě konečně oddělil soud. Dva z nich Pán Bůh dokonce potrestal předčasnou smrtí. Nedožili se ani vysokého věku, nejmladšímu nebožtíku, co mi tak moc škodil, bylo v den náhlé smrti 39 let.

A nynější roky si co nejvíce vychutnávám jen to nejlepší, co mi může dát společnost těch nejbližších a nejdražších, které mám, ačkoliv doma žiji o samotě úplně po všech stránkách. Ani nemám šanci pociťovat nějakou osamělost, i když žiji jako solitér celý svůj život úplně po všech stránkách, kromě jednoho jepičího manželství. Po mé duchovní renesanci v 35 letech jsem až dodnes celou dobu žil jakýsi úspěšný farářský život, a to lepší, než u některých špatných farářů. A není nad to, když můžu večer ležet ve vlastním bytě a vlastní postýlce a blaženě spát spánkem spravedlivých.

127. Žalm: "Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek."